Opravdu čekáme na sežrání?

29. dubna 2016
Opravdu čekáme na sežrání?

Evropští politici jsou hluší a slepí. Skutečně čekají, až propuknou revoluce? Co se ještě musí stát, aby si někteří evropští politici všimli, že nálada a preference voličů se ve většině zemí mění? A kdy byrokraté v Evropské unii zjistí, že jejich projekt už dávno narazil na mez snesitelnosti? Evropané se už ale odmítají dál podílet na naplánované asistované sebevraždě.

Evropou se žene vlna nesouhlasu s vládnoucími stranami, ale ty se tváří, jako kdyby se jich to netýkalo. To dál a dál vyživuje všemožné extrémisty. A nejde jenom o většinově sdílený odpor k (ne)řešení uprchlické krize, která znepokojuje všechny. Neschopnost reagovat na jakékoli podněty veřejnosti je nebývalá a bude mít pro některé politické strany i instituce EU vážné důsledky.

V prvním kole rakouských prezidentských voleb vyhrál suverénně kandidát Svobodné strany Rakouska Norbert Hofer. Je hodně kritický k migrační politice vídeňského kabinetu i k mnoha krokům EU. Samotný Hofer měl o 14 procent hlasů více než oba kandidáti vládnoucích stran dohromady! Vůbec poprvé od druhé světové války nebude rakouským prezidentem ani lidovec, ani sociální demokrat. Všichni se tváří překvapeně. Proč? Bylo to přece jasné dopředu.  

Počátkem dubna se konalo v Nizozemsku nezávazné referendum o smlouvě Evropské unie s Ukrajinou. Dohoda u voličů neprošla. Jenže vláda vyhlásila lidové hlasování dopředu jako nezávazné. Co ale chce s podobnou věcí teď dělat? Vykašle se na ní? Ostatně obě komory nizozemského parlamentu už smlouvu schválily. Je ale takový postup demokratický? Většina nizozemské politické elity už ignorovala rozhodnutí voličů v roce 2005, kdy dvě třetiny lidí odmítli takzvanou „evropskou ústavu“. Pak se vymyslela Lisabonská smlouva.

Německá kancléřka Angela Merkelová nadále trvá na své vstřícné politice vůči uprchlíkům. Mezitím mimořádně vzrostla nespokojenost s jejím postupem uvnitř její vlastní strany, což se projevilo v regionálních volbách v březnu. Podpora CDU je nejnižší za posledních pět let. Znepokojen je i její letitý partner, bavorská CSU. A co dělá Merkelová? Nic. Tváří se, že migraci vyřeší dohoda s Tureckem. Migraci z Afriky vyřeší dohoda s kým? Na to odpověď neexistuje.

Nesystémové strany uspěly i ve volbách ve Španělsku a na Slovensku. Systém tradičních stran je nabouráván zleva, zprava i z nahnědlých hlubin extremismu.

Reakce evropských politických špiček, u nás je toho nejlepším příkladem ČSSD, je ale mdlá, nijaká, pomalá, neadekvátní. Vše vytyčují zaběhlé koleje, neschopnost na novou situaci reagovat. Na co se čeká? Na revoluce? Ty ale požírají všechno, na to nezapomínejme.   

Ing. Lumír Aschenbrenner

senátor
starosta městského obvodu Plzeň 2 - Slovany