Novinky Mediální výstupy

Když se v ČR dává na zdravotnictví 7% DPH a ve vyspělých zemích 11 až 19% DPH (když ještě je jejich DPH na hlavu v tvrdé měně mnohem vyšší) je jasné, že se jedná o zázrak, omezování kvantity či kvality péče nebo o konzumaci rezerv a kumulování vnitřního dluhu.

Socialistům z ideologického principu vyhovuje, když všichni budou mít špatnou péči – rozhodně více, než by někdo měl dobrou péči a někdo péči excelentní. A vicepremiéru Babišovi je to jedno – hlavně, že má své státní zakázky a dotace pro Agrofert.

Přijímají se absurdity, jako je povinnost sester mát vyšší vzdělání, a pak se divíme, že je jich nedostatek. Nikdo není motivovaný o něco aktivně usilovat: pacienti nezískají slevu z pojistného, když budou žít zdravě, nebudou kráceni v plnění, když si zdraví sami poškozují. Pacient si nemůže objednat lepší službu a připlatit si a tak zdravotnictví zbytečně ztrácí miliardy. Pokud se zavede opětovné proplácení prvních 3 dní nemocenské, budou mít naopak motivaci marodit (oproti sick-days, které jsou naopak nástrojem dobrým). Zdravotní pojištění není pojištění, ale daň. Zdravotní pojišťovny nemají možnost efektivně bojovat o zákazníky a poskytovat jim lepší a lepší pojistky. Praktičtí lékaři nemají motivaci léčit (naopak, pojišťovna je penalizuje, pokud budou skutečně zjišťovat, co objektivně pacientovi je) ani získávat nové pacienty (mají limit počtu pacientů), a skutečně málokde nové pacienty berou, a že by někdo byl spokojen se svým praktickým lékařem, to jsem neslyšel. Provedou Vám kvalitně špičkovou operaci za mnoho milionů a pak Vás upustí na zem tak, že si zlomíte páteř a jste do konce života na vozítku – a dozvíte se o tom až po půl roce. Mnoho lidí se léčí na základě informací z internetu volně dostupnými či pašovanými léky.

Jaké je řešení? Pro mnohé problémy jen léčení přes internet celkem rozumné (stejně se na Vás často Vás lékař ani nepodívá) a s technologickým pokrokem by se dalo zautomatizovat mnohé (například se s domácím hardwarem a příslušným počítačovým programem dá vyšetřit zorné pole oka), hlavní řešení jsou ale v následujícím:

- umožnění a motivace lékařů a zdravotnických zařízení brát od pacientů peníze mimo základní pojištění
- státem podporované spoření na zdravotnické služby, skutečně tržní zdravotní pojištění (různé programy, podmínky, výše pojistného pojistného plnění, krácení plnění, bonusy )
- umožnění praktickým lékařům mít více pacientů (stačí mít to dobře zorganizované jako u právníků, aby lékař jen léčil a ne administroval); zaplacení všech laboratorních testů testů, pokud byly např . za rok výsledky testů ve 20% pozitivní.

Pokud to neudělá ministerstvo zdravotnictví ze své iniciativy (těžko), je zde možnost, že ke zlepšení dojde postupně na základě soudních procesů. Je jasné, že když zdravotník například zlikviduje zdravou mladou hlavu rodiny (která by celou rodinu 30 let života živila), nemůže rodina dostat pouhých pár set tisíc odškodného. A na zdravotní zařízení bude tlak, aby si sehnaly peníze na odškodnění a pojistky – a pak se jim vyplatí investovat peníze do platů kvalitních lékařů a do informovanosti pacientů. A ten tlak poté přenesou dále.

http://harok.bigbloger.lidovky.cz/c/451520/Zdravotnictvi-neni-sranda.html