Co očekávám od politické reprezentace ČR v souvislosti s migrační krizí

3. dubna 2016
Co očekávám od politické reprezentace ČR v souvislosti s migrační krizí
Štítky: migrace

Úvodem bych rád uvedl, že v této úvaze samozřejmě nejde o migraci individuální, která probíhá a nepochybně bude probíhat stále. Půjde o migraci masovou, a to z muslimského kulturního okruhu. Také problémy, které budu uvádět se opět netýkají jednotlivců.

Zkušenosti z poslední doby ukazují, že tito migranti nejsou schopni a ani ochotni se integrovat do evropské společnosti, a to ani v dalších generacích, jak se ukázalo jak ve Francii, tak i v Belgii a jinde.

Je třeba přiznat, že se politické elity těchto zemí o tuto integraci ani moc nesnažily a to jak z pohodlnosti, tak i ze zbabělosti. Svým přístupem vlády dosáhly toho, že vznikly známé „no go“ zóny, kde neplatí zákony dotyčného státu a kam se bojí vejít i policie.

Je ovšem otázkou, zda by striktní aplikace zásad právního státu, t.j. zákony platí pro každého, dosáhla kýženého cíle. Ukazuje se totiž, že se tito lidé integrovat nechtějí a představu, že by se integrovat měli, pokládají v podstatě za urážku. Takže je možné, že důsledkem by byly jen přeplněné věznice.

Nechci se pouštět do dlouhých úvah o důvodech, ale jedno z možných vysvětlení spočívá v jejich víře a hlavně v jejím pojetí. Tedy v tom, že víra má absolutní přednost před zákony světskými. Tato situace byla v Evropě někdy ve 12. – 14. století, kdy církev a šlechta zápolily o to, kdo je komu nadřazen. Nebyl to boj krátký a jednoduchý, ale důsledkem je sekulární stát, který má, pokud jde o zákony, absolutní přednost. Víra je naopak jen a jen soukromou záležitostí každého občana a nemá žádnou přednost před zákonem.

Toto muslimové odmítají pochopit a akceptovat. Příkladů lze uvést celou řadu – například o lékařce ve Velké Británii operující v hidžábu bez ohledu na pravidla a ohrožení pacienta, či řidiče autobusů, kteří v běžném provozu zastaví, protože se „musí modlit“. A „vláda Jejího Veličenstva“ to toleruje a tím vlastně podporuje.

Jakým způsobem probíhá a jak začala současná migrační vlna není třeba připomínat. Opět ji způsobily svým laxním a nepředvídavým přístupem „elity“, které ji ignorovaly a tím podporovaly.

Až „Kafkovsky“ zní vysvětlení, proč migranti neodcházejí do zemí jim kulturně blízkých, jako je Saudská Arábie.... prý proto, že by „potřebovali vízum“. Do Evropy vízum vlastně potřebují také... ale nikdo ho po nich nevyžaduje.

Tímto přístupem EU migrační vlnu způsobila a teď se ji pokouší, opět zcela nekompetentně a neefektivně, řešit. Hranice Shengenu není schopna či spíše ochotna uzavřít, a zemím, které uzavřeli své vlastní hranice je spíláno. Přitom uzavření balkánské cesty se ukázalo být zcela jednoduché a snadné....

O tom, jak dopadne „dohoda s Turkem“, lze jen spekulovat... ale představa, že by Turecko efektivně bránilo hranice EU je zcela směšná. Také „obchod s lidmi“, který byl dojednán díky tlaku německé kancléřky může být ještě větším rizikem, stejně jako bezvízový styk.

Obsah termínu „prověřený uprchlík“ je totiž zcela bezobsažný. Pokud budou prověřovat Turci, lze spíše očekávat řízenou infiltraci. A pokud by měl prověřovat úředník EU, jeho možnosti jsou zcela omezené.

Ostatně všichni vidíme, co se děje s iráckými křesťany, kteří byly také prověřeni.

Pokud jde o bezpečnostní hledisko, současné zkušenosti ukazují, že ho představují jak „nově příchozí“, tak i již v Evropě žijící, a to i ve druhé a třetí generaci. Toto riziko se dále neustále zvyšuje se vzrůstajícím se počtem migrantů, kteří jsou, především Německem, vítáni s otevřenou náručí. Jaké důsledky to má v Německu, Švédsku a Norsku vidíme přes „politicky korektní“ cenzuru všichni.

Co tedy očekávám od vlády a politické representace?

Především to, že akceptují prostý fakt, že jednou ze základních funkcí státu je zajištění bezpečnosti VLASTNÍCH občanů a ochrana hranic státu.

Ze současných zkušeností z řady zemí Evropy je zcela jasné, že migranti z muslimského kulturního okruhu se nechtějí integrovat ani v dalších generacích a představují značné bezpečnostní riziko.

Řešení tohoto problému je v podstatě snadné, mimo jiné i díky tomu, že jich u nás máme zatím naprosté minimum.

Žádné další nepřijímat. A to ani ty, které Sobotka přijmout slíbil a kteří nám byli vnuceni kvótami. Jen tak je možno zajistit, že ani v budoucnu zde žádné „no go“ zóny nevzniknou a že se nebudeme muset bát strojit vánoční stromeček, jako leckde v Evropě. Ostatně toto řešení přijaly i ostatní země V4, jejichž političtí představitelé berou evidentně daleko odpovědněji přání vlastního obyvatelstva a budoucnost svého státu.

A pokud jde o solidaritu s lidmi v opravdové nouzi, tu můžeme projevit daleko efektivněji u nich doma, bez rizika pro naše občany a stát dnes i v budoucnu.

RNDr. Tomáš Vaněk, CSc.

krajský zastupitel Středočeského kraje