Konference "Budoucnost kohezní politiky v oblasti konkurenceschopnosti a růstu"
23. března 2012
Neformální zasedání ministrů zemí Visegrádské skupiny a Slovinska, jehož cílem bylo diskutovat klíčová témata spojená s přípravou nadcházejícího kohezního období v rámci EU, se uskutečnilo ve dnech 22. a 23. března 2012 v Praze.
Jednání ministrů pokračovalo 23. března 2012 na Staroměstské radnici společnou konferencí na téma budoucí koheze v oblasti konkurenceschopnosti a růstu, a to za účasti člena Evropské komise Johannese Hahna, ministra Jankovského či europoslankyně Danuty Hübner a zástupců odborné veřejnosti.
Na Konferenci "Budoucnost kohezní politiky v oblasti konkurenceschopnosti a růstu" mimo jiných vystoupil také místopředseda EP Oldřich Vlasák:
Vážené dámy a pánové,
navážu na své předřečníky a z pozice místopředsedy Evropského parlamentu, ale také z pozice místopředsedy Svazu měst a obcí ČR si dovolím přidat pár poznámek týkajících se tématu institucí a implementace evropských fondů.
Začnu tématem institucí. Předně si myslím, že je velmi dobře, že se v České republice začalo debatovat o roli veřejných institucí a to i v souvislosti s hospodářským rozvojem. Začala s tím vláda prostřednictvím Národní ekonomické rady, kde se téma otevřelo a minimálně nastartovalo politickou diskuzi o roli institucí v ekonomickém rozvoji. Toto téma se však netýká pouze korupce a udržitelnosti veřejných financí. Týká se role institucí v celé jejich šíři – při poskytování služeb, při podpoře podnikání, při správě věcí veřejných.
Jsem rád, že jak Evropská komise, tak ministerstvo pro místní rozvoj ve svých debatách o budoucím nastavení evropských dotací téma institucí neopomíjí. Posilování institucionální kapacity a efektivní veřejné správy je jednou z priorit navržených ve všeobecném nařízení, instituce se také objevily loni v srpnu mezi pěti prioritami České republiky pro příští čerpání evropských fondů. Věřím, že tím chce jak Evropská komise, tak Česká republika deklarovat, že veřejné instituce jsou pro rozvoj země zásadní.
Debata o institucích musí mít dvě dimenze - dimenze fungování veřejné správy a dostupnosti veřejných služeb v ČR na úrovni státu, krajů a obcí (kompetence a výkon státní správy, kompetence a výkon samosprávy, meziobecní spolupráce atp.). Mimo jiné to je úroveň, kde se také generuje poptávka po dotacích, které mají dostupnost veřejných služeb řešit. Tuto oblast se částečně snaží pokrýt ministerstvo vnitra, které realizovalo analýzu stavu veřejné správy, avšak tyto aktivity dle mého názoru nepokrývají samosprávné kompetence obcí, měst a krajů a netýkají se rozvojových aktivit v území, které tvoří základ poptávky po evropských dotacích ze strany samospráv.
Druhou dimenzí je dimenze evropských fondů a jejich implementace. To je úroveň, o které se tady chceme bavit. Nicméně ta je velmi úzce provázaná s první dimenzí. Se situací v oblasti veřejné správy v ČR jako takovou, s reformou veřejné správy, která probíhá v podstatě už dvacet let, a reformami institucí v ČR. Některé otázky, které se v Česku nyní diskutují k budoucímu nastavení implementačního systému evropských dotací a poptávka po realizaci smysluplných projektů zacílených na dopady vyžadují systémové řešení dlouho se táhnoucích problémů v oblasti veřejné správy - například reformu a stabilizaci státní správy nebo podporu meziobecní spolupráce. To jsou věci, které je nutné otevřít souběžně s přípravou dotačních programů. Státní správa musí rozumět tomu, že svými rozhodnutími určuje rámec pro to, co se děje v jednotlivých krajích a v jednotlivých obcích Česka. A s tímto vědomím musí umět připravovat budoucí programy pro financování.
Města a obce na druhé straně musejí mít vliv na to, co se na jejich území financuje. A to nejen tam, kde mají fyzickou odpovědnost za majetek nebo povinnost danou zákonem, ale i tam, kde mají svůj předem daný, zastupiteli projednaný veřejný zájem. V analýze potřeb měst jasně vyplynulo, že zájmem měst například je, aby na jejich území byla nízká nezaměstnanost a lidé měli práci. Z hlediska kompetenčního zákona to sice není klíčová agenda měst nebo obcí, ale z hlediska zájmu o občany a o území je to věc, která je pro samosprávy prioritní a samospráva má možnosti, jak zaměstnanost podpořit. Pokud by se podařilo propojit diskuzi mezi sektorovými resorty a samosprávami, podařilo by se vytvořit předpoklady pro efektivní investice v území. Pak se budou připravovat takové projekty, které mají smysl a nastartují růst. Možnosti pro větší propojení sektorů se samosprávami jsou různé. Například je možné hovořit o platformách, na kterých by se scházeli zástupci obcí, měst a krajů v podobě politických shromáždění na způsob bývalých okresních shromáždění.
Instituce a implementaci samozřejmě nelze oddělovat. Obojí úzce souvisí s neustále omílaným tématem zjednodušení. Zjednodušení však má také dvě roviny - zjednodušení by se nemělo jen týkat příjemců a jejich postavení v jednotlivých členských státech, ale výrazně by ke zjednodušení měly přispět instituce Evropské unie. Jsem rád, že zde dnes máme zástupce Evropské komise i Evropského parlamentu, jejichž instituce o větší zjednodušení usilují. Musí se harmonizovat pravidla pro všechny fondy, včetně zemědělského a rybářského fondu. Je nutné, aby jak členské státy, tak příjemci působili v prostředí právní jistoty. Na evropské úrovni se musíme pokusit o další zjednodušení vůči řídicím orgánům v členských státech. Už na začátku se musí jasně říci, jak budou vypadat finanční pravidla a následně se musí dodržovat. Není možné, aby na začátku programování nebylo jasné, jak bude probíhat hodnocení nebo kontroly. Zjednodušení se musí týkat požadavků, které existují pro vykazování výdajů u Evropského sociálního fondu. V neposlední řadě by členské státy měly mít dostatek flexibility, aby mohly vytvořit takové programy, nejen podpoří konkurenceschopnost, ale budou řešit i základní potřeby občanů na kvalitu života v zemi. Nejsem si zcela jist, že současná podoba návrhů nařízení s předem danými tématickými cíli a procentuálním objemem investic do jednotlivých sektorů flexibilitu vůbec umožní.
Pokud se podíváme na způsoby implementace programů v České republice, systém je opravdu příliš složitý. Nedávno jsem inicioval studii, která hodnotí způsoby implementace operačních programů v České republice. Mapovali jsem řídicí a zprostředkující subjekty a jejich dekoncentráty, které hrají nějakou úlohu při výběru projektů pro financování v programových dokumentech. Studie ukázala roztříštěnost systému implementace evropských fondů. Vyšlo z ní, že na území České republiky působí celkem 94 různých míst a kanceláří, které hrají nějakou roli v implementaci fondů v České republice. Nemyslím tím ministerstva, ale různé agentury, centra, rady a další, které jsou součástí implementace tématických a regionálních operačních programů. Na mapce je jasně patrné, jak jsou tyto subjekty v území rozmístěny - nejvíce jich je v Praze.
Dovolím si ještě ukázat a okomentovat, co to prakticky znamená třeba v Hradci Králové, odkud pocházím. Na snímku vidíte rozložení institucí implementujících evropské fondy v Hradci. Nejvýznamnější místní institucí, která se v Královéhradeckém kraji podílí na implementaci evropských fondů, je Úřad Regionální rady ROP Severovýchod; kromě Hradce má tento úřad ještě pobočky v Liberci a v Pardubicích. Vedle Úřadu Regionální rady operačního programu NUTS II Severovýchod se v Královéhradeckém kraji na implementaci evropských fondů podílí také Krajský úřad Královéhradeckého kraje. Ten plní roli zprostředkujícího subjektu pro Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost a působí v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika jako regionální subjekt. Kromě vlastního odboru pro tuto činnost pak Královéhradecký kraj zřídil regionální rozvojovou agenturu s názvem Centrum evropského projektování. Na implementaci evropských fondů se dále podílí také Magistrát města Hradce Králové, který realizuje dva integrované plány rozvoje města. V Hradci Králové sídlí také pobočka Centra pro regionální rozvoj ČR, které je zprostředkujícím subjektem pro vybraná opatření v oblasti cestovního ruchu v rámci Integrovaného operačního programu. Na implementaci Operačního programu Podnikání a inovace se dále podílí Regionální kancelář CzechInvestu pro Královéhradecký kraj a pobočka Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMRZB) v Hradci Králové. Operační program Životní prostředí pak spravuje Krajské pracoviště Státního fondu životního prostředí (SFŽP) v Královéhradeckém kraji. Regionální odbor Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) Hradec Králové administruje Program rozvoje venkova. V Královéhradeckém kraji v Rychnově nad Kněžnou pak ještě působí Sekretariát Euroregionu Glacensis, který je správcem Fondu mikroprojektů pro žadatele z Královéhradeckého kraje v rámci příhraniční spolupráce na pomezí Čech, Moravy a Kladska.
Na uvedeném příkladu je patrná složitost a dvojkolejnost fungování veřejné správy - jedna kolej funguje téměř samostatně, pro správu evropských dotací, a na ní existuje řada různých subjektů, často uměle vytvořených. Na druhé koleji se pak řeší veřejná správa, kde se bavíme o tom, jak by mělo vše vypadat, kdo by měl hrát jakou roli, přičemž debatu ovládá zejména agenda státní správy a chybí reflexe role samospráv v území a při realizaci sektorových politik. Osobně si myslím, že to je jedním z důvodů, proč má Česká republika takové problémy s čerpáním evropských dotací. Evropské fondy by se měly konečně začít vnímat jako něco, co není "zahraniční", na co musíme vymyslet vlastní systém, ale co je "naše", takže pro to není třeba vytvářet umělé nástroje a umělé nové instituce. Není to něco, co je jaksi "nad rámec" našich vlastních institucí. Pojďme přípravu na další období chápat hlavně jako možnost, jak obojí spojit a využít ve vlastní prospěch.
Ing. Oldřich Vlasák
člen výkonné rady
zastupitel statutárního města
místopředseda EP
Štítky:
tisková zpráva