Novinky Mediální výstupy

(Ústecký kraj) Nepodnikat a nepřekážet, to jsou dvě zásady, podle nichž senátor a primátor Jaroslav Kubera (ODS) řídí město Teplice. Nyní již v pátém volebním období. Patrně ne bezdůvodně, Teplice patří k městům, která jsou dávána za příklad efektivního hospodaření. Řadu metod a postupů by mohla uplatnit i vláda, která nyní hledá cesty, jak snížit očekávaný rozpočtový schodek, soudí Kubera.

Jak člověk vyhraje komunální volby pětkrát za sebou?

Jednoduše. Rozhodl jsem se, že nebudu kombinovat podnikání s politikou, což by byla příčina všech problémů.

Proč?

Jakmile to někdo udělá a vidí, že někde leží peníze, tak ho láká urvat si nějakou dotaci pro sebe. Když nepodniká, nic ho neláká. Tady každý ví, že nemám žádné pozemky, nejsem v žádné firmě, že s ničím nepodnikám, že kromě rodinného domku žádný majetek nemám.

Teplice jsou dávány za příklad správného řízení města. Jste členem ODS, proč tedy své zkušenosti nešíříte mezi spolustraníky?

Není pravda, že to nešířím. Na každém kongresu znovu a znovu opakuji, že ODS má mít jednoho místopředsedu, výkonná rada jen čtrnáct členů, ale je to marné. Protože celostátně mi to nevychází, snažím se to dělat v Teplicích. Jsme považováni buď za bílou vránu, nebo za černou ovci, protože my děláme všechno jinak.

Jak?

Například v Teplicích se za odpady od roku 1994 neplatí. Trvám na tom, že je to správně, protože to je obecná služba pro občany, kteří platí daně. Město má svítit, má pečovat o chodníkyamá odvážet odpady. To jsou tři základní činnosti, kvůli kterým vlastně obce vznikly, jinak by občan obec vlastně nepotřeboval. A přitom odpady třídíme neskutečným způsobem. V roce 2005 to bylo 1,54 kilogramu na obyvatele. V roce 2010 už 13,64 kilogramu tříděného odpadu na obyvatele. Kromě toho děláme takové akce jako tento týden, že lidé mají možnost cokoli vyhodit na chodník a město jim to odveze. Pak lidé nemají důvod dělat černé skládky.

Město potřebuje peníze, aby mohlo tyto služby poskytovat. Je výhodou Teplic, že tu funguje obrovský podnik, sklárny AGC?


Žádnou výhodu nemáme. Sklárna je výborná, ale je to bohužel jediný velký podnik, který tu je. Nemáme elektrárny, nemáme doly. My se ale řídíme tím, že důležitější než příjmy jsou výdaje.

Výdaje máte v letošním rozpočtu o 200 milionů vyšší než příjmy. Rozpočet se nepovedl?

To je omyl metodiky. Lehce bychom mohli rozpočet sestavit jako vyrovnaný tím, že bychom omezili investice. My investujeme z prostředků, které jsme si naspořili v minulých letech. Nerad říkám, jakou máme rezervu, protože ohlasem bude to, že Teplice nepotřebují žádné dotace.

Jak vysoké rezervy máte?

Takové, že z nich můžeme financovat, co potřebujeme. V případě krize jsme z nich schopni přežít minimálně jeden rok.

Kolik to je?

Řádově se reálný rozpočet města pohybuje na úrovni 550 až 600 milionů ročně. Z rezervy ale investujeme, namátkou divadlo 160 milionů, botanická zahrada 60, sportovní hala 220milionů, to jsme všechno platili bez jakýchkoli dotací ze svých prostředků. Neplatíme profesionální sport. Fotbalisté žijou za své, stadion je jejich. Vlastně je podporujeme, protože od roku 1994 neplatí procenta z každé vstupenky. Chytřejší by bylo dělat to socialisticky. Vybrat to, pak jim polovinu z toho dát a do novin napsat, jak podporujeme sport. My podporujeme jenom sport mládeže a kulturu, a to poměrně vysokými částkami, dvěma procenty z rozpočtu.

Řada městských částí v Praze začíná vydělávat i tím, že prodává své byty. Kolik bytů vlastní město Teplice?

Máme v tuto chvíli asi 200 bytů, většina ale nejsou klasické byty, ale jsou to domy pro seniory, kam se dostanou jen senioři starší 70 let. To jsou jediné byty města. Což je jeden z důvodů, proč si můžeme dovolit nevybírat poplatky za odvoz odpadu.

Jakou to má spojitost?

Lidé v tomto městě investovali tolik peněz, všechny paneláky jsou zateplené, které nejsou, tak se zateplují. Rodinné domy, které lidé od města koupili, za své peníze opravili. Uznáváme, kolik museli do zvelebení bytů, domů, a tím i celého města investovat, a proto jim odpad odvážíme zdarma. Proto také navrhuji zrušení daně z nemovitosti, protože ji považuji za nemorální. Není nejmenší důvod, proč by obce měly vlastnit byty. Prodej obecních bytů byl nejlepší tah, který jsme udělali. Můžou nám to marně vyčítat, že jsme byty prodali za hubičku.

Za kolik?

Jen pro představu, třeba byt 3 + 1 se prodal za padesát tisíc, nic jsme nevydělali, ale na druhé straně zanedbanost toho bytu byla půl milionu, které musel investovat nový majitel. Až na výjimečné případy ty peníze nový majitel investoval.

Prodej bytů byl první akcí, kterou jste prosadil?

Prodej městských bytů odstartoval ještě v období, kdy jsem dělal tajemníka městského úřadu. To byl rok 1992. Chtěli jsme to stihnout za dva roky, ale ukázalo se to být složitější, prodeje skončily někdy v roce 1997. Zprivatizovali jsme zhruba patnáct set bytů.

Proč jste se zbavili komunálních podniků?

V dopravním podniku jsme měli padesát procent, v technických službách padesát procent. A radní, kteří současně seděli v radě města a ve firmě, byli v rozpacích, co mají dělat. Ve firmě by měli prosazovat co nejvyšší ceny pro město, aby firma vydělávala, a jako radní museli chtít co nejvíc práce za co nejméně peněz. To je nesmysl. Proto jsme všechny městské podniky zprivatizovali a dnes jsme v daleko lepší situaci. S dopravním podnikem je to složitější, protože vlastníme trolejbusy.

Proč je neprodáte?

Z hlediska normálního uvažování by trolejbusy provozoval jen blázen. Trolejbus stojí dvakrát tolik co autobus, obrovské náklady na měnírny a sítě, ale takové to pseudoekologické myšlení říká, že to je ekologická doprava. Ona není, protože v Chomutově nebo někde v elektrárně se musí spálit to hnědé uhlí. Kromě toho trolejbusy neskutečně ničí silnice, dráty nikdo nechce do baráku, protože mu trhají zdi, takže město má tisíc sloupů na trolejové vedení. Dnes už autobusy zdaleka neškodí tak, jako škodily, ale je to neobhajitelné.

Nechcete pořizovat autobusy na zemní plyn CNG? Ty škodí ještě méně...

Kdyby to bylo výhodné, tak by do toho všechny dopravní podniky šly. Ale nejdou. Je to jako s úspornými žárovkami. Než jsme se stačili vzpamatovat ze šílenství kolem žárovek, přišel z Bruselu materiál, že teď jsou novinkou LED zdroje, takže ty úsporné žárovky budou brzy taky zakázané. Já tvrdím, že lidé jsou normální. Když bude LED žárovka levnější a bude dobře svítit, tak si ji koupí, jako si dnes kupují USB, a ne cédéčka. A nepotřebují na to žádnou směrnici.

Myslíte, že je správné, aby padesátitisícové město hospodařilo s miliardovým rozpočtem? Neměly by daně být nižší, aby lidem zůstalo víc peněz a aby oni sami rozhodli, do čeho budou investovat, co podpoří?

Byly doby, kdy v Teplicích komunisté kritizovali zastupitelstvo, že máme menší rozpočet, než jsme měli. A já jim řekl, že je to správně. Já přece nepotřebuju mít enormní rozpočet. To je vždycky přerozdělování. Stát vezme lidem stovku na daních, pak jim padesát věnuje v nějakých dotacích a oni mají radost, že něco dostali zadarmo, a už si nevzpomenou, že to museli nejdřív zaplatit. Stát žádné peníze nemá, město žádné peníze nemá, vždycky to jsou jen peníze lidí.

V přerozdělování je ale zahrnut i princip solidarity, ne?

Myslím si, že přerozdělování je špatně. Proč lidem brát a pak jim to nějakým způsobem vracet? Naše základní strategie od roku 1990 je nepodnikat a nepřekážet.

Ideální vedení města podle vás tedy znamená nízký rozpočet, žádné městské podniky a minimum lidí na radnici?

Nejtěžší, když vyhrajete volby, je přesvědčit spolustraníky, že rada sice může mít jedenáct členů, ale v Teplicích to bude sedm členů. Nebo že radnice může mít pět náměstků, ale teplická radnice má jen jednoho náměstka. Stejné je to v celostátní politice, stranička je sice bezvýznamná, ale chce čtyři ministerstva. V Teplicích máme jen dva výbory, které ze zákona musíme mít. Nemáme žádné komise, stačí se podívat na internet, kolik mají obecní radnice komisí. O krajích nemluvě. Tam totiž tečou pořádné peníze - předseda výboru má šedesát tisíc korun, to pomalu nemá ani poslanec. Mimochodem, největší chybou po roce 1989, kdy kraje vlastně zanikly, bylo jejich opětovné zřízení. Teď tu je čtrnáct malých republik, čtrnáct velkých gubernátorů a čtrnáct velkých problémů.

Stát nyní shání peníze a přišel na to, že zdaní bohaté lidi. Je to nutné?

Jeden příklad z Teplic. V Teplicích se svého času platilo za jednoho psa tisíc korun. My ten poplatek pětinásobně snížili na 200 korun. To mohou platit senioři. My chtěli jednu sazbu. A příjem nám neklesl. To byl důkaz Lafferovy křivky, protože my jsme získali v podstatě stejný výnos z pětinásobně snížené daně jako při původní výši. Menší daň může být výnosnější. Lidé si myslí, že když se zdaní bohatí, tak se dluhy smažou. To je velký omyl, bohatých je relativně málo.

Musí vůbec vláda zvyšovat daně?

Vláda má tolik starostí s reformami, že nemá na komunikaci čas. Kdyby se lidem řeklo, zvýšíme daně a ten výtěžek půjde výhradně na splátku státního dluhu, tak by tomu lidé podle mne rozuměli. Když se jim ale řekne, zvýšíme daně, ale nevíme, co se s nimi stane - tak lidé odpovědí, my to víme, spadnou opět do černé díry. Jak řekla jedna osmdesátiletá úžasná dáma: ti modří ptáci se občas chovají jako modří papouškové. Když má ODS v programu nezvyšovat daňovou úměru, tak nemůže najednou říkat, nedá se nic dělat, budeme to muset zvýšit. Pak ztrácí důvěryhodnost i u svých voličů. Petr Nečas na jednom kongresu slíbil, že až se ODS dostane k moci, bude jen osm ministerstev. Náměstkové na ministerstvu stačí dva a nemusí jich tam být pět, protože je pět politických stran. To by v lidech vyvolalo pozitivní reakci. Když ale naopak vidí, že úřady narůstají, reforma měla něco zredukovat a nic se nezredukovalo, tak lidé nevěří, zaplatí-li vyšší daně, že to k něčemu povede.

Podaří se udržet deficit vládními škrty a ekonomika pak půjde nahoru?

Naštěstí věci se vyvíjejí mimo nás. Ekonomika půjde nahoru, ať si vláda přeje, nebo nepřeje. Podle mne je největším problémem Evropská unie, která je nepoučitelná a sype další tisíce směrnic v době, kdy by měla hodně přibrzdit a nechat některým věcem volný průběh. To platí i v Čechách. I v obcích. Když se podíváte na jejich seznam obecně závazných vyhlášek, je to děs běs. Jednou je to sekání trávy, podruhé pití alkoholu na veřejnosti, oni si dokonce myslí, že bychom měli lidem zakázat chodit do marketů, protože tam tráví celý den. Proč? Když to lidi chtějí, ať tam chodí.

Teplice vyhlášky nepotřebují?

Lepší je ekonomický způsob než zákaz. Zakázat něco umí každý hlupák, ale zajistit, aby se určité pravidlo dodržovalo, to lze jen přes peníze. Opět se na scéně objevuje problém měření rychlosti. V Teplicích se rychlost neměří a měřit nikdy nebude. Anyní poslanci, kteří tak mistrně policii vrátili měření, přišli na to, že množství radarů na místech, kde to žádné bezpečnosti nepomáhá, je neúměrné, že je to jenom náhrada výpadku příjmů obcí. Teď poslanci vymysleli, že prý obce budou vybrané pokuty odvádět státu. V tu ránu to obce přestane zajímat. Proč by měřily, kdyby z toho nic neměly, že?

Když v Teplicích neměříte rychlost, máte tu víc nehod?

Nemáme. Necháváme si dělat statistiku od dopravní policie. Měření rychlosti nemá na nehodovost vůbec žádný vliv, je to jen byznys.

(Autor: Vladimír Kaláb)

Jaroslav Kubera

předseda místního sdružení
místopředseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení
primátor
člen vedení senátního klubu