Novinky Mediální výstupy

 

 

Senát PČR dlouhodobě (minimálně od roku 2008 až po současná usnesení) poukazuje na skutečnost, že ochrana hranic je ve výhradní kompetenci členských států EU a nedoporučuje přeměnu FRONTEXu v evropskou hraniční policii. Proč? Rozeberme si jednotlivé teze blíže.

 

Na základě primárního práva EU, především pak na článku 72 Smlouvy o fungování EU, je pravomoc rozhodovat o ochraně vnitřních a vnějších hranic považována za pravomoc, která náleží výhradně členským státům EU. Uvažovat o tom, že tzv. evropská hraniční policie bude moci vstoupit na území členského státu EU i bez jeho souhlasu je nemožné bez změny primárního práva a zmíněného článku. Státy s vnější hranicí (tj. prakticky všechny státy EU, jen některé však mají pozemní a mořské hranice, ostatní pouze hranice na letištích) mají za povinnost nepustit do země nikoho, kdo nemá platné cestovní doklady, popřípadě vízum či jiné povolení k pobytu. Když se podaří někomu nelegálně vstoupit do příslušného státu, mají bezpečnostní složky příslušného státu právo ho zadržet a vyhostit do země původu.

 

 

Jiná situace nastává v případě azylu. Použije-li někdo při přechodu hranice kouzelné sousloví „žádám o azyl“, jsou úředníci povinni vpustit tohoto člověka do země, identifikovat jej, sejmout jeho otisky prstů a zaslat do unijní databáze. V případě, že se ukáže, že již v jiném státě o azyl požádal, jsou, podle dublinského systému oprávněni vrátit jej do země, kde byl identifikován v souladu se žádostí o mezinárodní ochranu. Do ukončení azylového řízení musí být žadatel umístěn do detenčního zařízení, aby mu bylo zabráněno ve volném pohybu. V případě, že se ukáže, že pochází z tzv. bezpečné země, je vyhoštěn do domovského státu. Na základě správního řízení může být žadateli (splní-li všechny podmínky) udělen azyl, popřípadě nižší statut dočasné mezinárodní ochrany, která se uděluje na omezený čas a je možné ji prodlužovat pokud podmínky azylu nadále trvají.

 

 

Agentura FRONTEX byla ustavena nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie a její sídlo je ve Varšavě. Jeho hlavní činností je sběr dat, jejich analýza a zpracování metodiky pro ochranu hranic. Na těchto základech rozvijí i školení pracovníků v různých zemí EU. Nejdůležitější však je koordinace operací na vnějších hranicích EU. Členské státy jsou povinné zabezpečit pro činnost Agentury techniku a lidské zdroje. FRONTEX poskytuje členským státům nezbytnou podporu při organizaci společných návratových operací. Je běžné, že FRONTEX vypomáhá při ochraně jak pozemních, tak i námořních hranic. Avšak zodpovědnost za ochranu hranic, včetně operacích na nich, mají státy na jejichž území se hranice nachází.

 

Agentura FRONTEX se nemůže jednoduše stát evropskou hraniční policií. Muselo by dojít ke změně nejen evropského primárního práva, ale i některých mezinárodních dohod a smluv. Příkladem budiž situace v mezinárodních vodách. Loď agentury FRONTEX nemůže plout pod svou vlajkou (žádnou nemá a použít vlajku EU nemůže), ale pouze pod vlajkou určitého státu, kterému z mezinárodních dohod vyplývají určitá práva a povinnosti.

 

 

Jsem si vědom toho, že Řecko a Itálie neplní své smluvní závazky a uprchlíky, kteří přecházejí hranici, nezadržují, neidentifikují je a pouštějí je vědomě do schengenského prostoru. Pomoc jim by byla jistě na místě. Lze jí ale, již na základě dnešních předpisů, realizovat prostřednictvím agentury FRONTEX. Vhodné by bylo zajistit této organizaci dostatek prostředků, techniky a lidí. Když dnes Řecko a Itálie neplní své povinnosti, v případě zřízení evropské hraniční policie zcela ztratí zájem o ochranu hranic. V případě, kdy tuto úlohu nezvládne FRONTEX, kdo pak bude hnán k zodpovědnosti? Ředitel Agentury nebo Evropská komise? To reálné není, uvědomíme-li si, že i v současnosti státy neplní své závazky a Evropská komise se tváří, že se nic hrozného neděje.

 

Pro příklad „akceschopnosti“ EU se podívejme se na budování tzv. hotspotů na řeckých ostrovech. Jejich realizace měla proběhnout v říjnu a listopadu roku 2015. Zatím je v činnosti pouze jeden na ostrově Lesbos, který však stále není plně funkční. Na dalších dvou hotspotech byly zahájeny práce. Na ostrově Chios byly pro něj zatím nalezeny pouze vhodné prostory. Pro poslední plánovány hotspot ještě ani vhodné prostory nalezeny nebyly.

 

V červnu a v září roku 2015 přijala Evropská rada návrh Evropské komise na relokaci 160 000 migrantů. Do konce roku bylo v rámci EU přemístěno 272 lidí. Není divu, že roste nedůvěra v sebelépe míněné plány na řešení migrace v EU.

 

 

Překvapením pro mě je i postoj Vlády ČR, která nově podporuje vznik evropské hraniční policie, aniž by odůvodnila a konzultovala s oběma komorami PČR změnu své pozice. Senát opakovaně od roku 2008 zastává ve svých usneseních názor, že ochrana hranic by měla principiálně být v kompetenci příslušného členského státu. FRONTEX by pak měl, kromě zajišťování operativní spolupráce, klást důraz na výměnu informací, analýzu rizik, zavádění standardů vzdělávání pohraniční stráže a podporu a účast na vybraných pilotních projektech a operacích souvisejících s ochranou vnějších hranic. Stejná byla i pozice Vlády ČR. Naposled se tak stalo i v loňském roce 2015.

 

Co z tohoto zjištění vyplývá? Evropská komise, a nakonec i předseda vlády Bohuslav Sobotka, argumentují při obhajobě evropské hraniční policie potřebami, které jsou realizovatelné již za současného stavu. Dosáhnout lepší ochranu vnějších hranic EU lze již pouze tím, že se dosavadní instituce posílí finančně i lidskými zdroji.

 

 

Jsme svědky opět pouhého lakování veřejnosti, že Evropská komise něco dělá a Vláda ČR mu sekunduje. Možnost lepší ochrany hranic již existuje, jen se nevyužívá a nevymáhá.