Novinky Mediální výstupy

 

Ukázalo se totiž v úplné nahotě, že ministerstvo je v totálním rozkladu a výsledky jeho práce jsou naprosto tristní. Zdá se, že ministr už definitivně zvolil taktiku „hlavně nikoho nenaštvat“ a řídí se heslem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. 

 

A tak o ministrovi a jeho náměstcích sice opakovaně slyšíme v souvislosti s jejich cestami do zahraničí a se zaváděním čínské medicíny do Čech, problematika českého zdravotnictví jako by se však ministerstva netýkala. A když už ministerstvo něco vyprodukuje, tak jde o kroky směřující spíše k devastaci než k rozvoji českého zdravotnictví. Při aktuální personální situaci na ministerstvu to však asi těžko někoho překvapí.

 

Podívejme se nyní na výsledky práce ministerstva zdravotnictví v roce 2015 „neministerským“ okem: 
 

 

 

Navýšení plateb za státní pojištěnce – Jediným hmatatelným úspěchem ministra Němečka je prosazení tříprocentního navýšení plateb za tzv. státní pojištěnce, což přineslo do segmentu zdravotnictví zhruba 1,8 mld. Kč. Ani tato částka ale nenahradila ztráty, které utrpěli poskytovatelé zdravotních služeb nesmyslným zrušením tzv. regulačních poplatků v roce 2014 resp. 2015. Připomeňme, že u LDN šlo téměř o 10% příjmů… 

 

 

 

Účty zdravotních pojišťoven do ČNB – Vlivem nedostatečné argumentační obrany ministra Němečka proti snaze Andreje Babiše převést účty zdravotních pojišťoven do ČNB (a tím de facto veškeré finance určené na zdravotnictví dát k dispozici státnímu rozpočtu) již prošla předmětná novela zákona prvním čtením ve sněmovně. Ministr Němeček si pravděpodobně vůbec neuvědomuje případné fatální dopady tohoto kroku pro české zdravotnictví.

 

Postupná centralizace systému zdravotního pojištění – Omezování reálných možností soutěže zdravotních pojišťoven má zřejmě vést k postupnému přechodu na systém jedné zdravotní pojišťovny. V kombinaci s výše uvedeným přesunem účtů do ČNB půjde přitom v podstatě o obdobu Národní zdravotní služby nebo-li státem řízeného a financovaného zdravotnictví. Pokud si toto ministr přeje, měl by to otevřeně přiznat. A současně by měl říci, jaké důsledky to bude mít – co se kvality a dostupnosti péče týká, doufejme, že se neinspiroval třeba v Irsku. Protože to ale ministr zatím není schopný srozumitelně vysvětlit, budí dojem, že vlastně vůbec neví, jak má být systém zdravotních pojišťoven nastaven.

 

Návrh zákona o neziskových nemocnicích – Jediným kladem návrhu tohoto zákona je skutečnost, že snad nebude nikdy přijat. Počítá totiž s tak neuvěřitelnými perlami (zvýhodňování jedněch poskytovatelů před jinými, smluvní povinnost zdravotních pojišťoven vůči státem vybraným poskytovatelům, totální rezignace na zásady správního práva atd.), že i mnozí skorokomunisté se schválení takového zákona zalekli. Nadále tak přetrvává zastaralá a neflexibilní a v řadě ohledů nebezpečná právní úprava příspěvkových organizací i pro velké nemocnice zřízené ministerstvem.

 

Bezradnost v řešení nedostatku lékařů a sester a jejich vzdělávání – Novelu zákona č. 95/2004 Sb. o vzdělávání lékařů „rozcupovala“ legislativní rada vlády. Ministrovi tak po dvou letech ve funkci nezbývá než prezentovat jako velký úspěch v této oblasti úvahu, že „…na příští rok připravovaná novela zákona č. 96/2004 Sb. zvažuje zkrácení délky vzdělávání sester ze 7 na 4 nebo 5 let…“. Jinými slovy, samo ministerstvo vůbec neví, jakým způsobem chce danou situaci lékařů a sester řešit.

 

Zavírání očí před demografickým vývojem – V řadě lékařských specializací se věkový medián blíží důchodovému věku, v některých oblastech ČR je již dnes téměř nemožné sehnat praktického lékaře nebo psychiatra. Reálný ministrův přínos za dva roky jeho působení je bohužel i zde čistá 0.

 

Nekompetentní rozhodování v oblasti zdravotních služeb – Nesmyslné rozšiřování počtu komplexních onkologických center (ačkoliv s ohledem na počet obyvatel a dojezdové vzdálenosti v ČR by logiku měl krok zcela opačný), neschopnost reagovat na aktuální ani déletrvající problémy v systému intenzivní a dlouhodobé péče, nulový pokrok v decentralizaci rozhodování o pacientech na domácí umělé plicní ventilaci – to jsou jen některé příklady ministerských „úspěchů“ v této oblasti.

 

Nevypsaný tendr na leteckou záchrannou službu – Příprava tohoto tendru vázne a zatím to vypadá, že i přes zahraniční zkušenosti (např. Rakousko) a doporučení odborníků i poslanců bude jediným hodnotícím kritériem cena. Reálně tak hrozí, že letecká záchranka udělá v kvalitě a rozsahu poskytované péče místo jednoho kroku vpřed spíše dva kroky vzad.

 

Zpackaná reforma psychiatrie – Reforma péče o duševně nemocné je jednou z oblastí, na které měla směřovat největší finanční podpora z evropských fondů. Místo reálných a smysluplných projektů, které by skutečně zkvalitnily život pacientů jak v jejich domácím prostředí (komunitní péče), tak i při hospitalizaci (humanizace psychiatrických léčeben), však probíhá jen činnost pracovních skupin, tvorba metodik a řídící dokumentace nebo blouznění o desítkách center duševního zdraví, pro které však na trhu práce není dostupný žádný personál. A na to, aby pacienti v psychiatrických nemocnicích nemuseli ležet na pokojích po šesti se záchodem na chodbě, zatím nešla ani koruna.

 

Zákaz chemických pokusů na školách – A ještě jedna perla na závěr: Vyhláška zakazující v zájmu ochrany zdraví chemické pokusy na školách se skutečně hrdě může ucházet o titul „absurdita roku 2015“. Bohužel ale bude od příštího ledna skutečně platit. Ministr byl alespoň natolik soudný, že tento „úspěch“ ve svém výčtu výsledků letošního roku raději „zapomněl“ zmínit. 

 

Tolik tedy stručný pohled na práci ministerstva zdravotnictví v letošním roce. Bohužel i při výhledu do roku 2016 se zdá, že základním cílem ministra Němečka bude především účelová koncepční a legislativní nečinnost s přiměřeně častými (a dobře mediálně prezentovanými) požadavky na vládu o další nesystémová přisypávání peněz do zastaralého zdravotnického systému. A to je opravdu poněkud málo…