Novinky Mediální výstupy

 

 

Hlavní problém bylo vynucení si hlasování v určitou dobu, aniž by měli možnost se k tomu vyjádřit všichni, kteří se k tomu chtěli vyjádřit. To je strašně nebezpečný precedens. Proto jsem také dramaticky prohlásil, že se obrátíme na Ústavní soud. Kdyby to bylo používáno i v jiných věcech, než jen v případě schvalování programu, znamenalo by to, že se vládní většina rozhodla, že rozprava potrvá určitý čas, a pak bude ukončena bez ohledu na to, jestli se do ní ještě někdo hlásí nebo nehlásí.

 

 

K tomu, že by se řeklo, že se v určitý čas bude hlasovat bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou vyčerpány příspěvky do debaty nebo příspěvky s přednostním právem, ještě nikdy v Poslanecké sněmovně nedošlo. To jsem pokládal za naprosto hraniční, v tomto případě tolik nehrající roli, ale kdyby se z toho měl stát precedens, který bude využíván do budoucna, bylo by to neuvěřitelně nebezpečné pro normální a zdárné fungování parlamentní demokracie.

 

 

Já si neuvědomuji, že bychom v minulosti někdy jednali nekorektně vůči tehdejší opozici, respektive ve věci církevních restitucí, které pak prošly u Ústavního soudu a byly shledány procedurálně i věcně správné. Ano, je pravda, že část z toho, co bylo protlačeno v legislativní nouzi, byla prohlášena za ústavně nekonformní a byla pak Ústavním soudem zrušena; museli jsme ty návrhy zákonů prosadit znovu. Ale musím ještě upozornit, že opozice tehdy blokovala celé balíky zákonů a blokovala je nekonečnými řečmi. Strávili jsme ve Sněmovně sedm dní v kuse. My v tuto chvíli vůbec nebráníme vládní koalici v práci na ničem; jediné, co jsme řekli, že si nepřejeme, aby prošla elektronická evidence tržeb, kterou mimochodem vláda zdržovala. Rok jí trvalo, než ji dokázala odeslat do Parlamentu. Ve Sněmovně leží necelých šest měsíců, což bych nepokládal za tak neuvěřitelnou dobu na její zpracování. Musím říci, že tento zákon pokládáme za natolik škodlivý pro společnost, s nevratnými dopady, že se budeme snažit zabránit jeho přijetí. V jiných případech přijetí zákonů vládě nebráníme a nijak je neblokujeme.

 

 

Úpravy, ke kterým zatím došlo, byly v podstatě domluvené napříč Poslaneckou sněmovnou. Týkaly se zejména zpřesnění třetího čtení a případně omezení pozměňovacích návrhů k programu, takže žádné zásadní problémy nečinily. Teď se zdá, že hnutí ANO stále mluví o tom, jak je třeba sešněrovat v duchu postoje svého předsedy Andreje Babiše, že parlament je žvanírna, což mimochodem před lety říkal Lenin, po něm Hitler. Všichni samovládci vykládali, že parlament je žvanírna, tak se teď někteří poslanci pokoušejí říkat, musíme makat, tak musíme práva opozice krátit. Zbytek vládní koalice se k tomu příliš neklonil, proto jsem byl tak překvapen, že v pátek odhlasovali takové naprosto problematické usnesení, což si uvědomovali i sociální demokraté a lidovci.

 

 

Viděl jsem v tom nebezpečí, že takové nesmysly podpořily i demokratické strany, jako je sociální demokracie a lidová strana, a proto jsem chtěl, abychom výrazně a jasně řekli, že takové kroky jsou za hranou naší Ústavy a jednacího řádu Sněmovny.

 

 

K tomu spojení do značné míry dochází od počátku, ne náhodou pan Babiš dosáhl největších úspěchů v privatizaci za vlád sociální demokracie. Ať už za Miloše Zemana, nebo jeho nástupců – tam určitě žádný výrazný vzájemný odpor nebyl. Oba dva spojuje podle mne to, že demokracii pokládají jen za způsob, jak dosáhnout osobní moci a zbytek je jim úplně ukradený; a současně nebývalá míra populismu, která jim umožňuje říkat každý den něco jiného, protože si myslí, že s těmi výroky nebudou konfrontováni. Jejich spojení je samozřejmě velké nebezpečí, protože myslím, že ta míra populismu je už opravdu za hranou všeho.

 

 

Jen nezapomeňme, že Miloš Zeman už v roce 1995 řekl, že republikáni jsou v podstatě zdivočelí sociální demokraté. Už tehdy, když kandidoval, se jim pokoušel vybrat jejich voličskou základnu se všemi těmi výroky o spálené zemi, o vázání stranických knížek do kůže občanských demokratů, o tom, že kdo toleruje zloděje, je sám zloděj apod. On byl vždycky do jisté míry populista této představy, že musí ty extrémy vyčistit. Pokud jde o migraci: jedna věc je, že vyjadřuje obavu společnosti a vyjadřuje ji velmi přesně; ale to, že je k tomu ochoten podporovat opravdu extremisty, je velmi nebezpečný trend, který ukazuje, kam až je Miloš Zeman ochoten zajít.

 

 

Máme ještě dva roky do prezidentských voleb. Podle mého názoru se situace bude ještě dramaticky vyvíjet, jestli bude pokračovat, jak se odehrává dnes, tak bude muset být nějaký společný kandidát demokratických nesocialistických sil. Myslím, že, bohužel, sociální demokrati budou podporovat Miloše Zemana téměř do posledního hlasu. Jsem zvědav, nakolik se budou nesocialistické demokratické síly schopny na společném kandidátovi nějak dohodnout, ale pevně doufám, že se to podaří.

 

 

Ve Francii je z našeho pohledu nestandardní model, protože do druhého kola postupuje více subjektů a pak závisí na tom, jestli některé nestáhnou své kandidátky. Myslím, že se tento model úplně opakovat nedá, ale my už jsme v minulosti mnohokrát ukázali, že když proti sobě kandidoval v senátních volbách sociální demokrat a komunista, nebo sociální demokrat a představitel nějaké extremistické ideologie, podpořili jsme sociálního demokrata. Nepochybně jsme v takovém případě schopni se přihlásit k podpoře i svého ideového odpůrce, kterého považujeme za demokrata.

 

 

My tady nemáme většinový volební systém. Jsme zatím v čistém poměrném systému a myslím, že cesta k většinovému volebnímu systému v dnešní rozbité Sněmovně neexistuje. Současně si nedělejme úplně iluze, že speciálně ve Francii, která fakticky má poměrný systém akorát s druhým kolem, bude Národní fronta eliminována. Možná nebude vládnout, ale myslím, že má velmi podstatné zisky hlasů a že v krajských radách a zastupitelstvech regionů bude tvořit velmi významnou opozici. To tak je a nevyřeší se to žádným volebním inženýrstvím, ale jen tím, že demokratické strany budou vnímat, co voliči cítí, a budou tyto problematické věci nějak kultivovaně zařazovat do svých programů. To nevyřešíme tím, že budeme zkoušet vymýšlet nové volební systémy nebo nějaké změny. Já jsem na to velmi opatrný. Byl jsem vždycky nepřítelem toho, že jednoduché změny systému udělají to či ono, že mají eliminovat ten či onen problém na politické scéně.