Novinky Mediální výstupy

  

Na první pohled se podařilo odstranit nespravedlnost v původním návrhu vlády. Ta po zrušení důchodové reformy chtěla vrátit peníze z vybrané DPH pouze krajům, nikoliv obcím, přestože v souvislosti se zaváděním druhého pilíře přišly o příjmy solidárně kraje i obce. Senátní návrh upravený senátorem Radko Martínkem (ČSSD) alespoň zčásti totiž příjmy z DPH obcím vrací.

 

Jenže oproti původním návrhům, které se marně snažila prosadit ve sněmovně i v Senátu opozice, senátní návrh nakonec obcím peníze současně bere. Škrtá tzv. motivační složku, kterou tvoří 30procentní podíl obcí na dani z příjmu fyzických osob. Ze dne na den. Bez konzultace se zástupci obcí. A bez čísel, která by ukázala dopady takového opatření na každou konkrétní obec. 

 

Je třeba přiznat, že nastavení motivační složky diskuzi zaslouží, protože někteří poplatníci předkládají daňová přiznání jen proto, aby mohli uplatnit daňové bonusy a odpočitatelné položky. Výnos z těchto daní se proto v posledních letech skutečně výrazně snížil a obce stály o debatu s ministerstvem financí, jak tomu čelit – například oddělením daňových výnosů různých osob samostatně výdělečných činných od žádostí poplatníků daně ze závislé činnosti na vratku daně, nebo třeba navýšením podílu obcí na výnosu daně z příjmů fyzických osob. O kompletním zrušení této položky bez náhrady ovšem nepadlo ani slovo. Zdá se proto, že ministerstvo financí nyní velmi neférově využilo situaci a zobchodovalo se svými koaličními partnery částečné navýšení příjmů z výběru DPH za zrušení motivační položky.

 

I když přesné dopady vyčísleny nejsou, tato změna může konkrétní obce značně poškodit. Moje domovská Kdyně například letos od Plzeňského kraje odkoupila areál bývalého vojenského autoparku, který jsme předtím léta spravovali a přivedli do něj mnoho podnikajících fyzických osob. Částka 11 milionů Kč kupní ceny je pro pětitisícové město vysoká, ale vynaložili jsme ji s vidinou dalšího rozvoje podnikání ve městě, které bude do obecní kasy přinášet finance dlouhodobě. Teď má nečekaně přijít stát, aby tyto plány jednoho menšího západočeského města zboural.

 

Pominu pro jednou argumentaci ministerstva financí, které se zaštiťuje zavádějícími statistikami o příjmech obcích a prokazuje jejich bohatnutí třeba srovnáváním s rokem 2009, kdy došlo k nejhlubšímu propadu daňových výnosů. Pominu i to, že ministr financí ohýbá čísla podle potřeby, když jednou předpovídá vyšší příjmy z daní samostatně výdělečných osob o 5 miliard korun, když potřebuje zdůvodnit zavedení EET, jindy ale mluví o pouhé miliardě, protože zrovna plánuje přiškrtit příjmy obcím.

 

Vadí mi jiná a zásadní věc. Arogance, s jakou ministerstvo financí s obcemi jedná a s jakou Andrej Babiš – a vlastně celá vláda – pohlíží na obecní samosprávu. Když se to hodí, přidá obcím povinnosti. Když může na obcích ušetřit, vezme jim peníze. A když pod tlakem ustoupí, sebere obcím jinde.

 

Jenže spravedlivý systém rozdělování daňových příjmů by neměl vznikat smlouváním jak na arabském tržišti, kdy jednou náhodně přidáme, podruhé ubereme. Jeho nastavení by měl předcházet solidní dialog mezi státem a starosty, protože obce potřebují stabilní a předvídatelné financování, aby se mohly rozvíjet. Namísto toho rezort financí připravil pro obce nečekanou past s nejasnými důsledky.