Představíte si třeba Winstona Churchilla, že by byl po náletech na Londýn především „otřesen“? A mektal by něco ve smyslu: „Kvůli pár agresivním pilotům nemůžeme soudit celý německý národ. Většina Němců je slušná ... Je věcí Němců, jestli vyznávají nacismus, nebo ne, to my nemůžeme soudit...“

 

A další by se přidávali: „Největší nebezpečí je teď nárůst xenofobie a protiněmeckých nálad mezi prostými Brity...“ Rektor Oxfordu by varoval: „Hlavně teď nezneužít studentské shromáždění na nějaké patriotické projevy a tupé národovectví...“

 

Státníky ale nemáme od toho, aby byli otřeseni, ale aby něco dělali.