Novinky Mediální výstupy

 

Lednová solidarita zůstala u slov, činů jsme se nedočkali. Proto je znovu slyšet otázka: Kdo a kdy se už konečně zastane ráznými činy obětí islámských teroristů? Co je třeba udělat? 

 

Za prvé: Odmítnout názor, že migrační vlna s teroristickým útokem nesouvisí. To například tvrdí Angela Merkelová. Bohužel tím pokračuje v neobhajitelné połitice otevřené náruče, která láme Evropě vaz. Potvrzené zprávy mluví o tom, že jeden z pařížských vrahů byl Francouz z druhé generace uprchlíků. Další byl zaregistrován v Řecku jako syrský uprchlík před pár týdny. Je jasné (a potvrzují to německé bezpečnostní služby), že mezi uprchlíky radikálové jsou a přicházejí posílit pátou kolonu islamistů v Evropské unii. Další se vygenerují poté, co většinově selže drahý a zdlouhavý pokus o integraci migrantů. Ta se v plné míře nezdaří. Důkazem jsou zkušenosti z rozlehlých čtvrtí řady velkých evropských měst, kde již naše hodnoty, ba ani zákony neplatí.

 

Za druhé: Schengenské hranice co nejrychleji pevně uzavřít, migrace se musí dostat pod přísnou kontrolu. Konec řečí, musí se konečně jednat! Se zemí, která povinnost ochrany vnější schengenské hranice nesplní, uzavřou hranice její sousedé. Tím ji postaví mimo chráněný společný prostor. Zároveň bude lépe zajištěna bezpečnost občanů zbývajících zemí a nebude zcela zrušen volný pohyb uvnitř „zúženého“ Schengenu.

 

Za třetí: Není přijatelné, aby za nastolení míru platili životy a zdravím mladí muži z jiných zemí, a  ti, o jejichž vlast se jedná, nedělali nic. Vzpomeňme na naše hrdiny z druhé světové války, kteří utekli z vlasti a velmi aktivně se zapojili do bojů proti hitlerovským vojskům. Během registrace musí být mladí syrští běženci seznámeni s tím, že mohou být nasazeni do případných spojeneckých bojů na obranu své země.

 

Za čtvrté: Nečekat na souhlas zablokovaného Valného shromáždění OSN a okamžitě zasahovat proti pašerákům migrantů na moři i na pevnině. Není možné s tím dále otálet.

 

 

 

Tento text píšu z naštvanosti na neschopnost Evropské unie hájit její občany. Na dlouhodobé varování  mnohých evropské elity nezareagovaly a nejhorší možné perspektivy se naplňují. Nacházíme se ve zlomové situaci. Pokud nic z výše uvedeného nezačne co nejdříve platit, politický projekt Evropské unie skončí.

 

Všímají si „velcí“ Evropané toho, co se děje ve Velké Británii? Berou vážně výhrady jejího premiéra? Přesvědčí Británii a ostatní země, že jsou schopni akce? Že se opět neodehraje karneval slov, mezitím každý den nekontrolovaně přibude v EU několik tisíc běženců, a jediné, co bude na stole, jsou nešťastná řešení v podobě povinných kvót?

 

Nevolám po rozpadu Evropské unie. Uvědomuji si rizika chaosu, který by nastal. Ale situace se natolik vyhrotila, že s každým měsícem nečinnosti mizí v nenávratnu nějaká lepší možnost ze všech špatných. A to není dobře.