Novinky Mediální výstupy

 

Uplynulo několik desetiletí. Pražské jaro ukončily ruské tanky a v době normalizace se o komunismu příliš nemluvilo, protože režim měl jiné starosti. Po roce 1989 to chvíli vypadalo, že socialismus a komunismus už zůstanou jen historickými pojmy.
 

Brzy ale začal postupný návrat socialismu postupným omezováním svobody a návratu neskutečné byrokracie a posilování státu v oblastech, které mu nepřísluší. A naopak omezení funkcí jako je bezpečnost a vymahatelnost a předvídatelnost práva, které by měly být základní úlohou státu.

Výrazně narostl výskyt „dobrotrusů“, kteří nabyli dojmu, že byli povoláni k plnění historického úkolu pomáhat lidem, aby žili správně. Jedna část se usadila v neziskových organizacích, které konají dobro tím, že na léta zastavují stavby silnic, dálnic a jiných staveb. Dalším se podařilo získat funkci, ke které náleží kulaté razítko – a to má často sílu jaderné zbraně.
 

Nejhorší je, když se „dobrotrus“ dostane do parlamentu a jeho zbraní se stane zákon. Zákaz stíhá zákaz, pokuta pokutu, regulace regulaci a to vše v zájmu dobra.
 

Abychom se mohli úspěšně vrátit k budování komunismu, musíme někde začít. A kde jinde, než u mladé generace. Převýchova starší generace, která si užívá nákupů v hypermarketech je složitá, ale alespoň jí zakážeme nakupovat o svátcích a nedělích, zakážeme kouření v hospodách a nedovolíme jíst nezdravé potraviny.
 

Ale děti, to je naše šance. Nejprve povinná školka od pěti a zadarmo – včetně stravy, postupně od čtyř, tří, dvou let. A nakonec odebrání dětí rovnou v porodnici, aby měly všechny děti stejné podmínky a rodič, dříve rodiče, se mohl bez starostí zapojit do pracovního procesu a plně se věnovat budování komunismu. Něco se Vám nezdá?
 

Tak spolu se mnou pošlete „dobrotrusy“ všech zemí do…někam!

Komentář vyšel na serveru Pravý břeh.