Zdaňme vládu! Hraje hazard
29. října 2015
Časy se opravdu asi mění. Před několika lety se jakékoli snížení rozpočtu vysokých škol stalo předmětem široké veřejné debaty a zdrojem ostrých útoků na vládu. Přitom jsme procházeli obdobím ekonomické krize a celkových rozpočtových škrtů.
Vláda premiéra Sobotky se dnes těší nebývale příznivému ekonomickému růstu kolem 4 % a podporu vzdělávání a výzkumu si stanovila jako jednu ze svých priorit. Tedy jen pokud jde o řeči, v praxi je to jinak. Věda a vzdělání se její přízni rozhodně netěší.
Podíl výdajů na výzkum k HDP poklesl z 0,98 % v roce 2013 na 0,77 % v návrhu rozpočtu na rok 2016. Prostředky přímo ze státního rozpočtu sice reálně nižší nejsou (2013: 26,7 mld. Kč, 2016: 29,1 mld. Kč), jenomže spolu se zahraničními zdroji už čísla vypadají jinak (2013: 39,8 mld. Kč, 2016: 35,7 mld. Kč). Má-li být výzkum jednou z věcí, na níž oprávněně stavíme naši budoucí prosperitu, těžko se s těmito financemi spokojit. Navíc jsme z evropských prostředků v minulých letech investovali miliardy do výstavby výzkumných center, kterým se začalo dobře dařit i v mezinárodní konkurenci. Musíme je udržet. Bez peněz se dobrá věda ale nedá dělat. Stát musí kontrolovat, jak se s nimi nakládá. Avšak provádět „kontrolu“ tím, že je na výzkum nedám v dostatečné výši, moc rozumné není.
Peníze pro vysoké školy tvoří s prostředky na výzkum tak trochu spojité nádoby. Zde je situace mnohem dramatičtější a žádným odčítáním zahraničních zdrojů a slovní ekvilibristikou se z poklesu nedá udělat nárůst.
V roce 2013 dostaly vysoké školy bez evropských prostředků 21,8 mld. Kč, letos 21,5 mld., příští rok jim vláda chce dát už jen necelých 20,2 mld., tedy ještě o 1,6 mld. Kč méně! Bude to samozřejmě znamenat pokles podílu výdajů na vysoké školy z 0,53 % HDP v roce 2013 na 0,43 % v příštím roce.
Když jsem tento fakt uvedl v parlamentu v rámci interpelací na předsedu vlády, odpověděl mi premiér Sobotka, že údaj o podílu k HDP o ničem nevypovídá (i když se s ním v mezinárodním srovnání běžně pracuje), že pro něj je důležitý pouze podíl k celkovým výdajům státního rozpočtu. Budiž. Přepočítejme to tedy a zjistíme, že v roce 2013 tvořily výdaje na vysoké školy 1,86 % a v roce 2016 budou tvořit jen 1,61 % rozpočtu. Nevím, jak to chce premiér s ministrem financí hájit. Jak chtějí tvrdit, že výzkum a vzdělávání jsou pro ně důležité. V politice lze to, co je pro vás priorita a co pro vás není důležité, poznat podle toho, kam přidáváte finanční prostředky nebo kde je naopak ubíráte. Je to spolehlivější vodítko než prázdné řeči, za něž si, jak už věděli naši předkové, nic nekoupíte.
Časy se mění proto, že snížené prostředky nikoho, snad kromě reprezentace vysokých škol, tentokrát nezajímají. Levicová vláda dokáže před veřejností bohužel úspěšně předstírat, že jí vzdělanost leží na srdci, a přitom provádět - alespoň v návrhu rozpočtu - tak razantní snížení peněz určených pro vysoké školy. A to v době, kdy se nám dobře daří a kdy vláda dává desítky miliard navíc na nové státní zaměstnance či provozní výdaje ministerstev.
Na vysoké školy se snáší různá kritika. Je jich moc, s kvalitou je to všelijaké, mají mnoho studentů, málo spolupracují se zaměstnavateli a kde co jiného. Něco z toho je pravda, i když nic z toho neplatí paušálně: moc je jen soukromých vysokých škol, ale ty stát neplatí, veřejné vysoké školy jsou málo diferencované, mnoho studentů je především ve vyšších formách studia, absolventi vysokých škol zatím dobře shánějí práci, ale je pravděpodobné, že tomu bude brzy jinak atd. Hodně se toho taky změnilo. Vysoké školy už nejsou placeny jen podle studentů, ale zčásti podle tzv. kritérií kvality, k nimž patří i zaměstnatelnost jejich absolventů. Se státem se před časem domluvily, že sníží počet studentů při shodných financích, aby na jednoho studenta bylo více peněz. V důsledku to přináší snížení extrémně vysokého počtu studentů na jednoho pedagoga a celkově vyšší kvalitu výuky. Tuto nepsanou dohodu teď vláda porušuje a je to ona, kdo kvalitu výuky na vysokých školách ohrožuje.
Potřebu dalších změn málokdo zpochybňuje. Vláda má mnoho možností, co udělat, včetně úpravy zákona o vysokých školách, pro což má v parlamentu významnou většinu a navíc i ochotu samotných vysokých škol se na změnách aktivně podílet. Místo koncepčních změn a nějaké rozumné politiky ale Sobotkova vláda poškozuje především kvalitní vysoké školy tím, že plošně a bez zdůvodnění krátí jejich rozpočet. To je smutné už samo o sobě. Ještě smutnější ale je, že si rozporů mezi slovy a činy ze strany Sobotkovy vlády skoro nikdo nevšímá a jindy tak pozorným mediím je to tentokrát skoro jedno.
Premiér Sobotka nedávno řekl, že „vzdělání musí být prioritou, jinak stát hazarduje“. Má pravdu. V posledních dnech se za velké mediální pozornosti snažíme nějak více zdanit hazard. Hazard se vzděláním má ale větší společenskou škodlivost než ten na hracích automatech. Vláda hraje hazard s naší budoucností. Je načase přemýšlet, jak ji za to pořádně „zdanit“.