Novinky Mediální výstupy

 

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové.

 

Pan poslanec Jandák říkal, že jsme se na tématu trochu zasekli. Myslím, že ještě chvilku na něm zaseknuti budeme, proto téma je mimořádně důležité. Myslím, že je jedním z negativních symbolů činnosti této vlády, a že tím negativním symbolem zůstane. I když si to teď třeba vy ostatní nemyslíte. Rušení druhého důchodového pilíře právě přesně symbolizuje tuto vládu, a to, co tato vláda reprezentuje. To je nedůvěra v občany, neexistence nějaké vize a dobrých řešení a také pokrytectví. Já vám na několika příkladech ukážu, že tato svoje tvrzení mohu doložit.

 

Vláda ruší opatření, která jsou možná nedokonalá, to jsme nikdy netvrdili, že to je dokonalé, ale která fungují. Pan poslanec Votava, který tady jediný z vládní koalice vystoupil s nějakým příspěvkem, který měl aspoň trochu obsahu v sobě, mě nepřesvědčil o tom, že druhý důchodový pilíř nefungoval. Samozřejmě, můžeme se na to dívat tak - a to je to pokrytectví, že řekneme - ono to nefunguje. My jsme předtím udělali všechno pro to, aby to nefungovalo, aby tam lidi nevstoupili. Pak jsme tady ve Sněmovně zastavili vstup do druhého pilíře a pak řekneme - druhý důchodový pilíř nefunguje.

To přeci není žádná pravda. Není to žádný argument. A i kdyby druhý důchodový pilíř nefungoval dokonale, tak vláda ho ruší, aniž by nabídla cokoliv, co by ho jakkoliv nahradilo. Prostě žádné řešení tady vláda nenabízí.

 

Za druhé vláda bere zodpovědnost za vlastní životy, za péči o vlastní důchod z občanů a přenáší na stát, který si s tím ale neví rady, a který na to nemá dostatek finančních prostředků.

Za třetí a to já shledávám opravdu pokryteckým - vláda kritizuje minulé vlády, kritizuje řadu opatření, která minulé vlády přijaly, ale ruší jenom ta, která se ji hodí a jiná, která také kritizovala, tak prostě nechává být, protože jim vyhovují. Za chvíli o tom budu mluvit podrobněji.

 

Dovolte mi teď, abych svá tři tvrzení o tom, jak druhý důchodový pilíř, resp. jeho rušení, charakterizuje tuto vládu, abych je doložil na několika konkrétních příkladech.

 

Zaprvé: zavedení třípilířového penzijního systému bylo po mnoha letech, a to podle mě nemůže popřít ani tehdejší opozice a dnešní vládní koalice, konkrétní krok k vyřešení negativního demokratického trendu, o kterém doufám, že nikoho z vás nemusím přesvědčovat. To jsou fakta, která leží na stole. Populace stárne a průběžný důchodový pilíř není schopen penze platit. Musíme to doplácet z ostatních příjmů, ale postupně na to nemáme dostatek finančních prostředků a bude to ještě horší.

Stačí se podívat na jakékoliv prognózy populačního vývoje. Dámy a pánové, já se za ta slova omlouvám, ale jenom opravdu velmi neinteligentní člověk si může myslet, že to takto necháme. Necháme vedle průběžného pilíře běžet nějaký třetí, a že se to prostě samo vyřeší. Nevyřeší. Druhý důchodový pilíř byl pokus to řešit ze strany tehdejší vlády. Vy to rušíte, dobře, já tomu rozumím, ale očekával bych, že nám předložíte nějakou svoji verzi, nějaké svoje řešení. Žádné řešení tady není.

Za druhé: i přes ujišťování ze strany tehdejší opozice, což byli sociální demokraté, že druhý důchodový pilíř ihned zruší, a to je také potřeba říci, tady nebyla jenom masivní kampaň proti druhému pilíři. Tady bylo také od začátku slibováno, že druhý důchodový pilíř bude co nejdříve zrušen, jakmile se dostane opozice ke vládě.

 

Tak i přesto se do něj přihlásil osmdesát tisíc lidí. To není zas tak málo. To nelze bagatelizovat a nelze říci, že to je neúspěch. Vláda nyní těmto lidem říká, chtěli jste se o své důchody postarat sami, byli jste zodpovědni, tak máte smůlu. O vašich důchodech budeme zase rozhodovat my, protože my nejlépe víme, co je pro vás dobré. My o tom chceme rozhodovat, my stát, akorát na to nemáme peníze.

Dámy a pánové, tohle není žádné řešení a žádný vzkaz odpovědným občanům, jak si chcete poradit s jejich penzemi. A za třetí: a to je ten nejlepší příklad pokrytectví, o kterém mluvím. S důchodovou reformou souviselo ještě jedno opatření. Vzpomeňte si jaké. To bylo zvyšování daně z přidané hodnoty. Ano, to mělo bezprostřední souvislost s druhým důchodovým pilířem.

 

Ministerstvo financí tehdy očekávalo výpadek příjmů a vzhledem k rozpočtové odpovědnosti tehdejší vlády nechtělo zvyšovat deficit, a tak se přistoupilo ke zvýšení DPH. A tehdejší opozice, v čele v Bohuslavem Sobotkou, nekritizovala jenom zavedení druhého důchodového pilíře, ale stejně ostře kritizovala i zvýšení daně z přidané hodnoty.

 

Nyní vláda ruší druhý pilíř a logickým krokem, který bych očekával je, že se bude snažit vrátit, nebo vrátí, ještě navíc v době ekonomické konjunktury, vrátí úroveň daně z přidané hodnoty na původní úroveň. Když rušit kritizovaná opatření, tak samozřejmě rušit všechna. Ale to se vládě nehodí. Nehodí se jí to z hlediska jejích cílů, z hlediska jejích úmyslů, nehodí se jí to proto, že získané peníze z výši daně z přidané hodnoty, ráda využívá pro navyšování počtu úředníků, pro zvyšování provozních výdajů ministerstev a pro další neproduktivní výdaje, které jsou pro tuto vládu typické.

 

Takže tady vidíte typický příklad pokrytectví, rušíte jenom to, co se vám z nějakých důvodů hodí, ale nerušíte to, co jste v minulosti kritizovali. Tak nám tady neříkejte, jak jednáte konzistentně a rozumně. Ještě si neodpustím jednu poznámku, která je do jisté míry korekcí toho, co jsem říkal. Já jsem vládě opakovaně vyčítal, že nepředkládá žádné řešení, že nemá návrh žádné reformy, penzijního systému, že nemá vůbec žádné řešení penzijního systému.

 

Musím se trošku opravit. S jedním jakýmsi návrhem takzvaná Potůčkova komise, což je jakýsi diskusní klub, který má dát punc odbornosti socialistickým návrhům, tak s nějakými takovými řešeními Potůčkova komise přišla. A tím nejpodstatnějším, jenže to jsou řešení, která nejsou řešením, to nejpodstatnější, co z toho návrhu Potůčkovy komise si můžeme zapamatovat, je zvýšení odvodů na sociální pojištění většině občanů, čemuž se v té rétorice Potůčkovy komise říká prorodinná politika. Hlavní myšlenka, se kterou tato vládní komise přichází, je to, že lidem, kteří nevychovávají děti, stoupnou o jeden procentní bod odvody na sociální pojištění a rodičům se dvěma a více dětmi naopak oproti dnešnímu stavu klesnou.

 

Kdo jste neměli možnost se seznámit podrobněji s logikou tohoto návrhu, tak teď, prosím, chviličku přemýšlejte se mnou. Problém je v tom, že ten návrh se vztahuje pouze na rodiče, kteří vychovávají nezaopatřené děti, to znamená během jejich školní docházky. Jakmile se dítě postaví na vlastní nohy, tak rodičům podle toho návrhu odvody zase stoupnou jako bezdětným. Takže když si to propočítáme, tak každý pracujeme nějakých 40 - 45 let, o nezaopatřené dítě se staráme 18 - 25 let, takže jinými slovy půl produktivního života budete platit méně a druhou půlku produktivního života budete platit více.

To samozřejmě nemluvím o lidech, kteří z nějakého důvodu, třeba ze zdravotních důvodů, ani děti mít nemohou.

Dámy a pánové, jestli si myslíte, že tento systém, který tady jako jediné řešení - vůbec nějaké, byť úplně špatné - navrhuje Potůčkova komise, že toto řešení je nějaké nové, originální, tak se velmi mýlíte. Takový návrh už tu byl, a byl dokonce i uveden do praxe. Podobný systém zavedl ve 20. letech italský diktátor Mussolini.

 

A Mussolini chtěl tehdy /to jsou historická fakta/ být v zemi, kde bude 60 miliónů obyvatel, tak předložil sérii opatření, která měla zvýšit porodnost a která byla založena na penalizaci těch, kteří děti nemají, a naopak se měly nějak podporovat rodiny.

 

A víte, jaký byl výsledek tohoto Mussoliniho snažení? Porodnost klesla z 29 dětí na tisíc obyvatel na 23,5 dítěte na tisíc obyvatel a žádný efekt prorodinné politiky ani zvýšení porodnosti se nedostavil.

A když se podíváte na analýzy toho, proč tomu tak bylo, tak závěr je logický a měl by být varující i pro současnou vládu, resp. Potůčkovu komisi. Samozřejmě, když penalizujete bezdětné, tak penalizujete i ty, kteří si chtějí vytvořit podmínky pro založení rodiny. Penalizace bezdětných má právě ten efekt, že v době, kdy se na založení rodiny chystají, tak jim seberete peníze. To není žádná prorodinná politika, to je historicky dokázaná hloupost, která není žádným řešením.

 

Na tomto příkladu jsem vám chtěl ukázat, že vláda sice možná v rámci nějakého diskusního klubu, kterým je ta Potůčkova komise, o nějakých změnách přemýšlí, ale jde naprosto špatnou cestou, a hlavně to nejsou -

A hlavně to nejsou věci, které by byly v praxi uplatnitelné a které by opravdu vyřešily problémy, které s penzijním systémem, s průběžným pilířem a s budoucím vývojem stárnutí populace v České republice máme.

 

Takže, dámy a pánové, jednoduše řečeno, důchodový pilíř pravděpodobně zrušíte, to pří té většině, kterou tady máte, já zpochybňovat nebudu, ale ve vzduchu zůstane jedna otázka - zůstanete dlužni veřejnosti odpověď na jednu základní otázku. Zrušíte druhý pilíř, dobře. Ale co uděláte s těmi důchody potom?