Novinky Mediální výstupy

 

Petr Fiala:

Vážený pane premiére, v současné době bych při řešení migrační krize více než kdy jindy očekával jednotný postup vlády a jasné stanovisko. Vláda někdy v červnu, v červenci oznámila, že dobrovolně nebo nedobrovolně přijme asi 1 500 uprchlíků, ale včera váš stranický kolega a člen vaší vlády mluvil o možnosti přijmout až 15 000 lidí. Dnes, jak víme, Evropský parlament schválil navýšení počtu uprchlíků, kteří by měli být rozděleni na základě povinných kvót, o dalších 120 000 lidí.

 

Já se tedy ptám, jaký je maximální počet osob, které je ochotna vláda přijmout, na kolik má česká vláda připraveny kapacity a také jakým způsobem budou tyto osoby vybírány. Jenom připomínám, že podle oficiálních informací Ministerstva vnitra, oficiálních a aktuálních ze 16. září, jsou aktuální kapacity detenčních zařízení 1 368 míst, z toho bylo k 16. září obsazeno 920. Když to spočítáme, tak to znamená, že Česká republika v tuto chvíli operuje s volnou kapacitou 448 míst. Můžete tedy prosím sdělit, pane premiére, s jakým počtem přijímaných osob nyní vláda počítá?

 

 

Bohuslav Sobotka:

Děkuji. Jen mi ještě dovolte, já se omlouvám, zapomněl jsem ještě jednu reakci na interpelaci pana poslance Luzara a pak se hned budu věnovat interpelaci pana poslance Fialy. K tomu příspěvku a jeho motivaci pro migraci. Samozřejmě že součástí toho migračního proudu jsou i lidé, kteří utíkají nebo odcházejí ze zemí, kde není žádná válka a je evidentní, že je tam spíš ta ekonomická motivace k migraci. Tam si myslím, že sociální dávky hrají roli. Otázka je, jakou roli hrají u lidí, kteří utíkají před válkou, utíkají před Islámským státem. Samozřejmě tam oni mají nějaké své preference, ale především sociální dávky hrají roli u těch, kdo třeba odešli z Kosova. A i v těchto dnech, když se vrátím k tomu, kdo řekněme z těch ilegálních migrantů je např. zadržen na území České republiky, tak jsou to např. i lidé z Kosova.

 

K otázce pana poslance Fialy. Evropská unie se dohodla na začátku léta letošního roku, že pomůžeme, a to tak, že jednotlivé členské země se postarají o 40 000 lidí z těch, kteří přišli do Řecka a Itálie jako uprchlíci, a že se postaráme také dohromady o 20 000 lidí z těch, kteří jsou dnes v uprchlických táborech na Blízkém východě. Čili to bylo rozdělení 60 000 lidí v rámci Evropské unie. My jsme odmítli povinný systém kvót, to znamená, že jednotlivé země daly své příspěvky a z těchto příspěvků se vyskládalo 60 000 míst pro 60 000 lidí. Toto rozhodnutí už schválili ministři vnitra. To znamená, je to projekt, který už je schválen ministry vnitra a měl by se realizovat a v rámci tohoto projektu, který se týká pomoci 60 000 lidí, Česká republika nabídla pomoc 1 500 lidí, celkem tedy 1 100 lidí z těch, kteří uprchli do Řecka nebo Itálie, a 400 lidí z těch, kteří jsou dneska v uprchlických táborech na Blízkém východě. To je těch 1 500 lidí. Nesouvisí to s kapacitami detenčních zařízení, protože my nepředpokládáme, že by tito lidé měli být umisťováni do detenčních zařízení. Detenční zařízení jsou primárně určena pro ty, kdo bez platných dokladů vstupují na území České republiky, a jsou tedy zadrženi při porušování našich zákonů a předpisů, a primárně jsou určena pro ty migranty, u kterých je šance, že je budeme moci vrátit v rámci příslušných azylových procedur nebo Dublinské smlouvy. Čili nebudeme potřebovat kapacitu detenčních zařízení, ale budeme určitě potřebovat kapacitu ubytovacích zařízení pro ten rozsah pomoci, který Česká republika nabídla. Budeme potřebovat pomoc církví, obcí, měst, zaměstnavatelů. Proto také na Ministerstvu vnitra byla zřízena pracovní skupina, která zahrnuje všechny tyto subjekty, a jedná se v tuto chvíli o tom, jakou pomoc a jak rychle budeme schopni těmto lidem nabídnout. Čili to je projekt 1 500, který už byl schválen na úrovni Evropské unie.

 

Teď se vede debata o jiném návrhu, protože Evropská komise přišla ještě s další žádostí, a to je pomoc 120 000 uprchlíků. To je další návrh, který přišel ze strany Evropské komise, a my tam vedeme úplně stejnou bitvu, jakou jsme vedli minule. To znamená říkáme: nechceme, aby vznikl trvalý přerozdělovací mechanismus, ale vystavějme tu pomoc na základě dobrovolných příspěvků jednotlivých zemí. My jsme opět připraveni v řádu několika tisíc lidí nabídnout naši pomoc, pomoci těmto uprchlíkům v rámci České republiky, a budeme postupovat tak, aby to bylo samozřejmě přiměřené našim ekonomickým možnostem, možnostem státního rozpočtu, abychom pro tyto lidi byli schopni najít pracovní místa. Připomínám, že zaměstnavatelé avizovali, že je k dispozici několik tisíc míst, která by mohla být vhodná pro tyto lidi. Ale já teď žádné konkrétní číslo říkat nebudu, protože nevím, jestli ten návrh Evropské komise je poslední, anebo jestli za tři, za čtyři měsíce vzhledem k tomu, že ten migrační proud neslábne, nepřijde Komise s nějakými dalšími požadavky.

 

Čili my budeme postupovat postupně tak, abychom byli odpovědní vůči našim občanům a garantovali dodržení všech bezpečnostních, sociálních a ekonomických parametrů, které musí být s takovýmto projektem spojeny. A trváme na tom, abychom měli možnost z bezpečnostních důvodů vetovat eventuální pomoc některému z těchto uprchlíků, pokud se ukáže, že s jeho příjezdem a pobytem na území České republiky by byla spojena jakákoli bezpečnostní rizika.

 

 

Petr Fiala:

Ano. Pane premiére, jestli jsem to správně pochopil, tak česká vláda tedy počítá s 1 500 lidmi. Tomu rozumím. Ale nerozumím té druhé části vaší odpovědi, kdy jste říkal, že to nějak závisí na tom, na čem se domluví Evropská unie nebo Evropská komise, protože pokud dobře rozumím vašemu postoji, se kterým souhlasím, tak Česká republika odmítá jakékoliv kvóty. A tady se znovu vracím ke své původní otázce. Jestliže odmítáme jakékoliv povinné kvóty, jakékoliv přerozdělování ze strany Evropské unie a chceme to všechno řešit na dobrovolném principu, což vaše vláda opakovaně říká, tak musíte mít představu o nějakém čísle, které je pro Českou republiku přijatelné, které česká vláda chce. Kolik lidí česká vláda chce, aby bylo na naše území přijato. A my tady se zneklidněním slyšíme různá čísla. Například včera váš pan ministr až 15 tisíc, tak se vás ptám, jaké číslo má vaše vláda v hlavě nebo spočítáno nebo analyzováno, že je Česká republika schopna přijmout. To přece vůbec nezávisí na tom, o čem se domluví Evropská unie, když my přece odmítáme povinné kvóty.

 

 

Bohuslav Sobotka:

Já jsem se opakovaně setkal s tím, vážený pane poslanče, že když Evropská komise předkládala návrhy na řešení migrační krize, ať už to byl problém pomoci 60 tisícům lidí, nebo 120 tisícům, tak vždycky na stole kromě pomoci těmto konkrétním lidem byl návrh na to, aby vznikl trvalý mechanismus přerozdělení, který by fungoval na základě kvót a o kterém by rozhodovala Evropská komise. A my jsme vždycky, a podle mého názoru správně, řekli, že to s tím nesouvisí a že nic takového zavádět nechceme. To znamená, znovu vedeme boj o to, aby tento povinný přerozdělovací mechanismus nevznikl, protože zatím nevzniklo ani nic jiného. Ono se diskutuje o hotspotech, mluví se o bezpečnostní operaci ve Středozemním moři, ale o tom se jenom mluví a není to dotaženo do konce a podle mě tím se musí začít. Doufám, že tady se shodneme, že kvóty nejsou řešení problému migrace, že to je řešení důsledků, které tady jsou.

 

Pokud jde o náš příspěvek k řešení pomoci řekněme 120 tisícům lidí, tak jak návrh dala na stůl Evropská komise, tak my prostě o těch číslech chceme diskutovat s ostatními státy. Chceme o tom s nimi mluvit, nechceme, aby Evropská komise dala na stůl rozpis a už se o tom nemohlo mluvit, protože pro nás je také důležité vědět, jaké závazky přijmou ostatní země, a musíme také vědět, co jsme schopni absorbovat v rámci České republiky.

 

Já si myslím, že naše schopnosti byly otestovány během balkánské války, v době, kdy jsme pomáhali uprchlíkům, kteří utíkali před balkánskou válkou. A myslím si, že v rozsahu těch kapacit, které jsme měli, jsme schopni se o tyto lidi postarat i v současné době. Čili dal bych tu analogii s balkánskou válkou a chtěl bych také říci, že my nemusíme budovat nějaké speciální kapacity, spíš potřebujeme vytvářet sítě, hledat partnery v neziskovém sektoru, mezi podnikateli, mezi obcemi, kraji, kteří nám pomůžou s projekty pomoci těmto uprchlíkům a s integrací těch, kteří budou chtít v České republice žít.