Novinky Mediální výstupy

 

 

Takový postup je nepřijatelný. Vláda by v tuto chvíli měla využít všech možných legislativních a politických prostředků ke zneplatnění tohoto rozhodnutí. Kvóty jsou od počátku nesmysl a vůbec neřeší problém migrační krize. Evropská komise místo toho, aby se zabývala skutečným řešením problému, jako jsou ochrana vnějších hranic nebo pomoc lidem v uprchlických táborech, vymýšlí přerozdělovací nesmysly. Jak si lze asi představit, že bude například nutit uprchlíka z Eritreje nebo Somálska, aby žil v Lotyšsku? Je to celé postavené na hlavu. Dosavadní jednání o kvótách jen ukazují, jak si EU neví s problémem rady. 

 

 

Současné německé politice nerozumím a mrzí mě to i proto, že tam mám řadu přátel a mám tu zemi rád. Na jedné straně vidíme jen to, co řeknou Angela Merkelová nebo německý ministr vnitra, když vyhrožuje sankcemi, ale ona tam probíhá i zajímavá vnitroněmecká debata. Například předseda CSU a bavorský předseda vlády politiku Merkelové opakovaně kritizoval a žádal ochranu uvnitř hranic Německa. A dokonce prohlásil, že Evropa ještě bude děkovat Viktoru Orbánovi za jeho postup. Není to tedy tak jednoznačné, jak se může jevit z našeho pohledu. Merkelová ukazuje, že ani Německo nemá jednoduchý recept na uprchlickou krizi. Když se Němci přestanou řídit ideologickými nápady, jako je myšlenka, že všechny imigranty je třeba přijmout, zjistí, že to není možné, a začnou hájit zájmy svého státu. A já bych odkázal všechny eurooptimisty a ty, kdo říkají, že Češi nerespektují společné evropské zájmy, na to, co udělalo Německo v první kritické chvíli – začalo hájit své zájmy. To podle mě ukazuje hlavně na fakt, že Evropa žádná společná řešení nemá a jednotlivé státy jednají podle toho.

Jestliže jsme v takové situaci a některé státy nechrání vnější hranici schengenského prostoru, je na řadě ochrana vnitřních hranic jednotlivých států. Vyzývám Evropskou unii, aby krizi nepodceňovala a byla připravena na různé varianty. Ty totiž zatím nemá a také česká vláda reaguje na situaci až dodatečně, uzavření německých hranic se například dalo předvídat. A podobné je to, pokud jde o čísla o přijímání uprchlíků. Ptal jsem se předsedy vlády, kolik je jich ČR připravena přijmout, jaké má kapacity a kde by byli umístěni, ale nedočkal jsem se odpovědi. Za mimořádně neodpovědné také považuji to, když různí členové vlády vystřelovali do veřejného prostoru nepodložená čísla, jak to udělal ministr Dienstbier. 

 

 

K tomu českou vládu vyzývám, myslím si totiž, že by bylo na místě kontrolovat jižní hranici, protože jen za tento víkend přišlo do Rakouska dvacet tisíc lidí, kteří ale míří do Německa, jež zavřelo hranice. Pokud to Německo udělá i na hranici s námi, zůstanou migranti u nás. To vláda ale nedělá, jedna věc je skutečně chránit hranici a druhá jako nyní dělat jen namátkové kontroly v příhraniční oblasti. Pokud nechceme reagovat pozdě, měli bychom kontrolu na jižní hranici dělat už od chvíle, kdy tak učinily sousední státy. Může to být dočasné preventivní opatření, ale je neodpovědné nechat hranici úplně otevřenou, pokud státy jako Německo, Rakousko a Maďarsko kontroly dělají. 

 

 

To je naprosto nutné, když vidíme, jak jsou uprchlíci oběťmi organizovaného zločinu a také dezinformací, že tady je pro ně vše zajištěno apod. Je jim třeba vysvětlovat, že s ilegální imigrací jsou spojena velká rizika a že tady nelétají pečení holubi do úst. Je tedy třeba vést informační válku, aby se lidé nestávali tak snadno oběťmi pašeráků. A musíme jim také sdělit, že všechny přijmout nemůžeme. 

 

 

Cílem je několik míst – zdrojové země imigrantů, uprchlické tábory v Jordánsku, Turecku a Libanonu a také tzv. diaspory v Evropě, tedy komunity. To, že imigranti chtějí hlavně do Německa, je dáno nejen sociálními výhodami, ale i tím, že tam mají své komunity, které jsou pro ně velmi cenné. I tam je třeba působit, aby nezvali další uprchlíky. Vše, co v oblasti migrace v Evropě máme nastaveno, je nastaveno na situaci, kdy utíkají jednotlivci, ale ne na stěhování národů.

Pokud jde o prostředky předávání informací, mělo by jít o sociální sítě a další rozvinuté nástroje. Problém informační války je jednoduchý stejně jako celé řešení imigrační krize – musejí se do něj dát dostatečné finanční prostředky. Je to stejné jako v boji s organizovaným zločinem, který stojí za masivními vlnami uprchlíků na jižní cestě přes moře. Tam nestačí jen něco říkat, ale je třeba razantní akce, pro niž je nutné uvolnění velkých prostředků a také odhodlání včetně souhlasu Rady bezpečnosti OSN. To vše limituje řešení krize, a pokud ji nezastavíme, žádné nesmysly jako kvóty nepomohou. 

 

 

Když to slyším, vybavuje se mi, s jakou pompou se nedávno vláda rozhodla, že přijme čtrnáct dětí uprchlíků z Jordánska, které se měly u nás léčit. Podívejme se na výsledek – ty děti tady dodnes nejsou, protože se je nepovedlo vybrat. Vedla se o tom obrovská společenská diskuse a výsledek žádný. Je samozřejmě dobře, že lidé nejsou lhostejní k lidským tragédiím, ale dojetí není politický program a nepřináší žádné řešení. Pokud vláda řekne, že přijmeme lidi a svaz průmyslu je zaměstná, musím se ptát, jak to bude fakticky probíhat. To si je snad z nádraží odveze nějaká firma a zaměstná je? A co azylové řízení, co povolení k pobytu, podle české legislativy každý, kdo žádá o azyl, nesmí rok pracovat. To jsou otázky, na které musí vláda odpovědět.

Kromě toho je tady ještě jedna podstatná věc – proč se soustředíme jen na ilegální migranty, a ne na lidi v uprchlických táborech? Pokud máme někomu pomáhat, tak právě jim. Každá koruna investovaná v uprchlických táborech má mnohem větší cenu než ty prostředky investované nyní. V táborech jsou lidé, kteří spořádaně čekají na azyl nebo na dobu, až se situace v jejich vlasti spraví. Těm věnujme pomoc a soucit. Ale vláda místo, aby na rozvoj dávala to, co slíbila, neplní ani závazek, který dala. 

 

 

Na tom Evropa vůbec nemůže fungovat, považuji za naprosto neuvěřitelné, aby někdo podmiňoval čerpání dotací tím, že bude stát EU akceptovat kvóty. Není to právně podložené, ale navíc EU musí být přece založená na společné důvěře a vůli, a ne na výhrůžkách. To je nejlepší cesta, jak Unii zničit. Tady jsme ale svědky hlubšího procesu, imigrační vlna ohrožuje celou evropskou civilizaci a ukazuje se, že EU funguje jen v situaci, kdy je klid. A při prvním konfliktu jsou společné instituce bezradné. To není jen imigrační krize, ale třeba i problém Řecka, kdy se vše posouvá roky a je to čím dál horší. V imigrační krizi se to ale ukazuje v celé nahotě – když je třeba řešit vážné nebezpečí, Evropská komise vymýšlí kvóty. To EU neposkytuje příliš dobrou perspektivu.

 

 

Bezpečnostní situaci nelze podceňovat, je zde konflikt na Ukrajině a problémů je víc. Je nutné zvýšit výdaje na obranu. Pokud jde o vnitřní politiku, vidím jedno zásadní téma – v případě Sobotkovy vlády jsme svědky koalice socialismu s oligarchy, funguje tady dohoda, která spočívá v tom, že premiér Sobotka může realizovat svou levicovou politiku a Andrej Babiš za to může uskutečňovat své podnikatelské zájmy. Podle toho pak vypadá politika vlády. S tím souvisejí i všechna opatření, která denně regulují životy občanů. Dostáváme se tak k jakémusi typu socialismu – vláda vymýšlí, kdy budeme nakupovat – ne ve svátek nebo v neděli, kde smíme kouřit a kdo smí provozovat kuřáckou restauraci, kdy budou lidé nosit reflexní vesty. A budou také elektronickou evidencí tržeb sledováni v tom, kolik prodávají a kupují. S tím nemohu absolutně souhlasit. 

 

 

Z jeho působení jsem zklamán, je nejen aktivní, ale i aktivistický, porušuje ústavní zvyklosti a tradice, jako když třeba odmítl jmenovat profesory. Ale ještě vážnější je změna orientace zahraniční politiky, prezident nás posouvá na Východ, jeho návštěvy Ruska, Číny nebo Ázerbájdžánu, účast na vojenské přehlídce na náměstí Nebeského klidu, to jsou špatné symboly. Z tohoto pohledu Miloš Zeman neplní svou funkci dobře, dostává se navíc do rozporu s vládou, která je za zahraniční politiku odpovědná. Chtěl bych proto také připomenout, že to byli Sobotka a sociální demokracie, kdo nás vyzýval ve druhém kole prezidentské volby, abychom volili právě Zemana. 

 

 

Přes to, co jsem o Miloši Zemanovi řekl, i přestože mám rád humor, to nepovažuji za vhodné ani vkusné. To, co se stalo obětí tohoto pokusu o humor, není Miloš Zeman, ale standarta, pod kterou vládl na Hradě Tomáš Garrigue Masaryk. Pro mě tato legrace ukazuje malý smysl pro hodnoty a malou úctu k institucím. A bez úcty k institucím nemůže být žádná demokracie kvalitní. Je mi z toho spíš smutno, i když chápu, že takové věci Zeman třeba provokuje. Myslím, že by se ale daly najít vhodnější formy humoru, více zaměřené na osobu prezidenta, než je znevažování státních symbolů.