Kvóty - evropský Vyšší princip nemravný
Evropská unie se probudila z dlouhého spánku. Několik let ví, že do ní míří uprchlíci. Jsou mezi nimi zoufalí lidé z válkou postižených zemí i ti, kteří prostě nemohou odolat velkorysé nabídce sociálních dávek. Přicházejí také ti, kteří představují vysoké bezpečnostní riziko. Kritika nečinnosti EU se stupňovala během letošního horkého léta, kdy se s realitou střetli lidé v zemích ležících na trase exodu. Evropské úřednické i politické struktury se neochotně daly do pohybu. Problém narůstající několik let
Čísla z rukávu
Že jde o hausnumera, protože nikdo neví, kolik uprchlíků na území EU ve skutečnosti je? Že není známo, jak bude výběr konkrétních lidí pro konkrétní zemi vypadat? Že do Německa a Švédska chtějí všichni a do zemí jako ČR nikdo? Že se povinné kvóty stanou pozvánkou pro až milion dalších běženců, kteří čekají na březích Afriky nebo v uprchlických táborech Turecka či Jordánska? Že bez zabezpečených schengenských hranic, seškrtaného sociálního systému, důsledného vracení ekonomických migrantů a zastavení uprchlíků mimo Evropu zvýšenou humanitární pomocí, že bez toho všeho se problém nevyřeší? Že se peníze evropských poplatníků vyhazují oknem a těží z nich pouze organizovaný zločin?
To vše opakujeme do omrzení. V nejvyšších patrech EU, ani mezi klíčovými postavami jednotlivých členských zemí však nejsou uši, které by tyto argumenty byly ochotny poslouchat. Jsou to nepřípustné otázky, řeči, které je nutno ve jménu „vyššího evropského principu“ odmítnout.
Více k přečtení ZDE
