Co se v mládí naučíš....
Ti dříve narození si jistě pamatují média z dob „reálného socialismu“, jejich kvalitu a hlavně věrohodnost v nich obsažených informací. Tehdy se také říkalo, že v médiích jsou jen 3 druhy informací.... pravdivé (datum), pravděpodobné (zpráva o počasí) a lživé (zbytek).
Při pohledu na zcela jednotnou „EUromasáž“ našich médií v poslední době, která se nyní, patrně v souvislosti s imigranty, stále stupňuje (čest výjimkám) je mi smutno.
Nejen proto, že už nemám co číst, protože u řady článků se stačí podívat na titulek a jméno autora a obsah článku je předem jasný, ale hlavně proto, že se opět plíživě vracíme do systému, z kterého jsme radostně a za zvonění klíčů odešli.
Ti dříve narození si jistě pamatují na kvalitu informací a používaný „jazyk“. A je zde zase zpět... „nemůžeme být v izolaci“, „každému musí být jasné“ jen formulace „soudruzi přece i v SSSR“ je nahrazena formulací „všude v EU“ a zcela gumovým a geograficky nepřesným pojmem „Evropské hodnoty“, svědčící o tom, že novináři a politici netuší, jaký je rozdíl mezi EU a Evropou. A „samozvanci a zaprodanci“ jsou nahrazeny „xenofoby a těmi kdo jdou proti hlavnímu proudu“. Pozadu nezůstala ani Česká televize a začala „vychovávat“ i nejmladší generaci.
Tak nějak mi při sledování těchto zcela nekritických, ale zcela jednotných názorů našich novinářů z paměti samo vyplouvá dávno zapomenuté říkadlo tak z přelomu 50tých a 60tých let. „Soudruzi přivezli rejži... huráááá ale je shnilá... fůůůj.. ale je Sovětská... hurááááá“.
Co s tím? Obávám se, že bude dost dlouho trvat, než se situace změní. Tyto věci mají obvykle dlouhou setrvačnost. Takže asi nezbývá, než opět začít učit naše potomky tomu, co jsem si bláhově myslel, že už je dávno pryč.
Tedy –
1) Že v médiích nalezne jen výše uvedené 3 typy informací a že pokud se chce něco opravdu dozvědět, musí si najít jiné informační zdroje.
2) Že opět existuje dvojí „pravda“. Jedna, ta v kterou věří, ale o které smí hovořit jen v rodině či v úzkém okruhu svých přátel, a ta „politicky korektní“, kterou může presentovat veřejně a raději jen pokud je tázán.
A protože vše má své následky, povede tento stav (tak jako již několikrát v historii) dříve či později k destrukci politického systému. Protože systém 2 paralelních realit je dlouhodobě neudržitelný.
Prostě „kdo zapomene na vlastní minulost, je odsouzen k tomu ji znovu prožít“.
To ovšem současným politiků a novinářům, pokud si to vůbec uvědomují, o čemž mimo jiné u většiny z nich vážně pochybuji, vůbec nevadí. Oni žijí (a hlavně jsou placeni) tady a teď. A pokud by se to náhodou stalo rychle, převléknou kabát natošup.
Pro nás dříve narozené to je sice smutné, ale „jen“ oprášíme stará pravidla a zvyky a úplně mladí se to zase rychle (a ve vlastním zájmu) naučí. Jen je mi líto generace, která začala „brát rozum“ v období od roku 1990 přibližně do roku 2002, kdy media dosud presentovala různost názorů a politická korektnost ještě tolik neřádila a která proto dosud mediím minimálně částečně věří. Ti to budou mít nejtěžší.
krajský zastupitel Středočeského kraje