Když Andrej Babiš neví kudy kam, začne vám nadávat
4. září 2015
Na nadávky politiků jsme si už zvykli. Není to nic pěkného, jistě bychom se bez toho obešli, ale je to prostě tak. Nadávají-li si politici mezi sebou, ať si to užijí.
Těžko si však představit, že by občan přišel na úřad, aby si stěžoval na jeho špatnou práci, a úředník by mu začal nadávat. Třeba do lhářů. A ještě před dalšími lidmi, tedy veřejně. Takový úředník by jistě byl nadřízeným potrestán, a možná by i úředníkem přestal být. Opravdu je obtížné představit si takovou situaci, protože české úřednice a úředníci se chovají veskrze korektně a slušně.
Já jsem však takovou ošklivou zkušenost s jedním úředníkem udělal. A není to ledajaký úředník. Je to jeden z nejvýše postavených úředníků ve státě! A přesto se neumí chovat.
Ve středu, 2. 9. 2015 jednal Rozpočtový výbor PSP ČR o zákonu o elektronické evidenci tržeb. Na tomto jednání jsem vystoupil za Asociaci podnikatelů a manažerů a přednesl jsem před poslanci projev, v kterém jsem se postavil proti zákonu o elektronické evidenci tržeb.
Na jednání byl přítomen i ministr financí, pan Babiš, který velmi intenzivně odpovídal na otázky poslanců, především pana Kalouska. Po mém vystoupení nereagoval pan Babiš vůbec. Možná bylo tak nicotné (posuďte sami), že mu nestálo za reakci, možná neměl co říct. Je fakt, že pan Babiš začal, bez nějaké návaznosti, reagovat na něco, co řekl pan Kalousek asi půl hodiny před mým vystoupením. Působilo to trochu dojmem, jako by chtěl odvést pozornost.
A potom se obrátil na mne a bez jakýchkoli souvislostí mne nazval lhářem („...a pan Bábek je stejný lhář jako Kalousek“).
Nejsem politik, ale občan, který se kriticky vyjadřuje k práci státních orgánů. Chovám se slušně, vystupuji korektně a informace, které používám, mám ověřeny. Jistě bych se mohl mýlit, kdo také ne, ale obvinit mne ze lži je velmi obtížné.
Považuji za tristní a alarmující, když politik a vysoký státní úředník nazve bez důkazů občana lhářem, zjevně jen proto, že jsou mu jeho vystoupení nepohodlná.
Takové vyjádření vypovídá podle mne nejvíce o samotném autorovi hanlivého výroku, panu Babišovi.
A jak snadné by bylo nazvat lhářem pana Babiše. Vždyť téměř v každém svém vystoupení řekne nějakou zjevnou nepravdu (zrovna na jednání rozpočtového výboru se mu to stalo několikrát). Já ale nevím, jestli lže, protože lež je nepravda úmyslná. A vím já, jestli pan Babiš říká své nepravdy úmyslně nebo je jen tak pomýlený a špatně informovaný? Nevím, proto neříkám, že je pan Babiš lhář.
Co však vím jistě, že pan Babiš se velmi často dostává do argumentační nouze. Lidově řečeno, často neví, kudy kam. A když mu dojdou argumenty, začne být osobní a uráží své oponenty. To je škoda. Tak úspěšný člověk, tak vysoce postavený úředník, a tak nízké jednání.
Dovolím si na závěr krátkou úvahu nad stavem české společnosti.
Co o nás vypovídá fakt, že nejméně dva z nejvýše postavených lidí v ČR vykazují setrvale nedostatek slušného chování a používají hrubé a nefér útoky proti svým oponentům? Jsme jako oni?