Novinky Mediální výstupy

Vážené dámy, vážení pánové,

 

je mi skutečně ctí a potěšením podělit se s vámi o pár úvah na téma podstaty a významu atlantické aliance.

 

Strategické partnerství Spojených států amerických a Evropské unie se z historického hlediska může jevit jako samozřejmé. Toto spojenectví bylo vždy založeno na sdílení stejných hodnot tvořících novodobou západní civilizaci. Transatlantické partnerství vždycky mělo, má a bude mít podobu obhajoby svobody a tradičních hodnot a zajištění jejich bezpečnosti nejen ve vymezeném prostoru, ale na celém světě.

 

Atlantická aliance je jednou z nejúspěšnějších, nejužitečnějších a nejbenevolentnějších aliancí v dějinách. Zrodila se z boje proti nacistické Třetí říši, jejím následným a hlavním posláním bylo zadržovat a odstrašovat sovětskou agresi a komunistický expanzionismus, přitom byla schopna uchránit svobodu v západní Evropě, nakonec i přivodit kolaps sovětského impéria v roce 1989, a tedy se zasloužit o návrat svobody do střední a východní Evropy, do naší země, a to vše aniž by došlo k válečnému konfliktu.

 

Máme spoustu dobrých důvodů být atlantické alianci vděční za její úspěchy a zásluhy z minulosti. Nicméně lze vznést otázku: co je misí atlantické aliance v současnosti, má atlantická aliance vůbec nějakou budoucnost? 

 

Stále platí, že i v dnešním měnícím se globálním světě si nelze představit lepší garanci obrany tradičních západních civilizačních hodnot a bezpečnosti než je právě partnerství USA a Evropy. Na obou březích Atlantiku dobře víme, že obraně svobody a demokracie je nutné věnovat neustálou péči, protože hrozeb porušování svobody není nikdy málo. Nemůžeme ale mluvit jen o bezpečnosti jako takové a například o aktuální hrozbě mezinárodního terorismu, jakkoli jde o hrozbu zákeřnou, a proto účinnou. Západní civilizace má silné a zdravé kořeny, což pro naše silné sebevědomí stačí. Měli bychom si však neustále uvědomovat, že ani sebepevnější společenství není věčné. Musíme si uvědomovat, že o svobodu můžeme přijít jedině vlastní vinou – volbou pohodlnějších řešení.

 

Evropské země a USA musejí naopak společně trvat na co nejsvobodnějším prostoru nejen jinde ve světě, ale také doma, na obou stranách Atlantiku – bořit překážky, namísto vytváření nových. Máme pořád jako západní civilizace významný technologický náskok před zbytkem světa. Jsem si jistý, že svobodu mimo jiné udržíme a rozšíříme tehdy, když i nadále obstojíme v globální konkurenci.

 

Uvědomujeme si zároveň, že globalizovaný svět je příznačný znejistěním některých tradičních a prověřených hodnot. Do konfliktu se dostávají principy svobody s požadavky na bezpečnost. Volný pohyb lidí a imigrace zejména z islámských a afrických zemí vytvářejí tlak na kulturní identitu naší civilizace. Nejen v důsledku nynější ekonomické krize sílí neblahé tendence k protekcionismu na národní a k sociálnímu inženýrství na evropské úrovni. 

 

Jsme stoupenci odstraňování bariér, nikoli jejich vytváření. Jsme stoupenci rozpočtově odpovědné a úsporné politiky, nikoli masivních zásahů státu do ekonomiky. Nevěříme některým apologetům vykládajícím, že současné ekonomické problémy spasí méně trhu a více státu. Musíme si klást tyto otázky společně s plnou odpovědností a rozvahou, na obou březích Atlantiku. 

 

Jsem přesvědčený, že v obchodní spolupráci musí být USA a Evropská unie tahouny liberalizace světového obchodu. Nejdůležitější jsou investice do budoucnosti. Do vzdělání, vědy, inovací, nových technologií. Česká republika se chce přizpůsobit tomuto trendu a klade na projekty zvyšující konkurenceschopnost velkou váhu. Ve srovnání se zbytkem světa jsou naše nerostné i lidské zdroje omezené. Konkurovat můžeme jen díky rychlejšímu technologickému pokroku. Spolupráci v oblasti vzdělání, vědy a technologií proto pokládáme za naprostou strategickou prioritu. Na ní můžeme stavět budoucí prosperitu.

 

Kontury světa v 21. století začínají být zřetelné a jasně v nich vystupují nové mocnosti, Čína, Indie a další. V tomto nastávajícím světě 21. století možná zjistíme, že liberální demokracie nebudou mít takovou dominanci, jaké se těšily ještě před deseti lety. 

 

To ale, dámy a pánové, bude velice silný důvod k udržování atlantické aliance, jejímu nejen zachování, ale i prohloubení. Atlantická aliance je totižto aliancí liberálních demokracií. 

 

Všechny země a společnosti mají své ideály a své zájmy. Prozíravá zahraniční politika musí sledovat obojí. Prosazovat ideály, aniž by se věnovala patřičná pozornost zájmům by bylo naivní, mohlo by vést k vyčerpání a přecenění svých sil. Prosazovat zájmy bez zohlednění ideálů by mohlo vést k cynismu, ztrátě smyslu pro priority, ztrátě podpory u veřejnosti a paradoxně rovněž k paralýze a slabosti. 

 

Správná politika musí zohledňovat jak zájmy tak i ideály ve správném poměru. 

 

USA a Evropa mají společné ideály, společnou civilizaci, společnou minulost po Druhé světové válce. Naše zájmy se do značné míry překrývají a budou se překrývat i v 21. století, ale naše ideály liberální, ústavní demokracie, právního státu, občanských svobod, individuální, politické a náboženské svobody zůstanou stejné a nikdy nic na své aktuálnosti neztratí. 

 

V tomto smyslu jsou Amerika a Evropa členové té samé rodiny – jsou velice blízcí příbuzní.

Posilování euroatlantické vazby znamená posilování svobody a také východisko ke konkrétním návrhům v bezpečnostní a ekonomické spolupráci. V bezpečnostní oblasti bychom však my, Evropané, měli převzít daleko větší díl odpovědnosti za vlastní obranu i za mír, svobodu, lidská práva a bezpečí ve světě. Toto má však probíhat v rámci NATO. Nikoli oslabováním Aliance a budováním vlastních obranných struktur EU. Protože současné problémy nevznikají ve vojenských strukturách Aliance, ale v politických strukturách členských států.

 

Dámy a pánové,

 

z hlediska svobody žijeme v zajímavých časech. Buďme si tedy vědomi toho, že demokracie, která občas svými plody může u nás vyvolávat rozpaky či nevěřícné kroucení hlavou, je sice nedokonalá forma vlády, ale lepší, než cokoli jiného doposud vyzkoušeného. Je to ta nejlepší realistická naděje na to, jak si civilizovaně vládnout. A jako takovou si ji važme. 

 

Děkuji vám za pozornost.