Interpelace na ministra zemědělství ve věci uctívání doby totality v zemědělství

9. července 2015
Interpelace na ministra zemědělství ve věci uctívání doby totality v zemědělství

Ústní interpelace poslance Petra Bendla na ministra zemědělství Mariana Jurečku ve věci uctívání doby totality v zemědělství.

 
Petr Bendl: 
 
Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Pane ministře, nedávno jste zaštítil a dal záštitu nad oslavami 60 let vzniku jednotného zemědělského družstva v sousední obci, kde bydlíte, přičemž tvrdíte, že jste výrazným kritikem kolektivizace. Tuhle problematiku asi, předpokládám, projednáme v Poslanecké sněmovně, a váš přístup, v průběhu září.
 
Ale chtěl bych se zeptat na záležitost, která se týká právě reprezentantů kolektivizace v zemědělství v tehdejším Československu. Když jsem byl ministrem, nechal jsem fotografie lidí, kteří byli předními funkcionáři komunistů a kteří byli přímými aktéry sbírání majetku, likvidace lidských životů a osudů po desítkách tisíc, nechal jsem fotografie těchto ministrů zemědělství ze sekretariátu Ministerstva zemědělství sundat a uložit je někde hluboko v archivu. Podle mých informací tyto fotografie reprezentantů totality na sekretariátu ministra zase visí. Chci se vás zeptat, zdali je to váš osobní přístup k situaci. Protože jak potom věřit tomu, že říkáte, že kolektivizaci odsuzujete, a přitom v sekretariátu ministra visí fotografie ministrů, kteří lidem majetky kdysi přímo odebírali? Děkuji.
 
 
Marian Jurečka:

Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Na interpelaci, kterou zde vznesl pan ministr Bendl, mám několik krátkých reakcí.
 
Jednak jsem nepřevzal záštitu nad oslavami výročí založení jednotného zemědělského družstva, já jsem převzal záštitu, která přesně zní: výstava historické zemědělské techniky při výročí 60 let založení zemědělského družstva. Takže primárně to byla výstava zemědělské techniky, na které zhruba tři stroje byly asi ze třiceti strojů tohoto zemědělského družstva a zbývajících zhruba přes dvacet byly stroje místních soukromých zemědělců z místní obce a okolí. Nebyla to má sousední obec, byla to obec asi 18 km vzdálená od mého bydliště v rámci mého okresu. Možná jenom tolik na dovysvětlení a zpřesnění některých fakt, aby nebylo zase něco zaměňováno.
 
Pokud jde o fotografie na sekretariátu, já jsem žádné fotografie nevyvěšoval. Když jsem nastoupil jako ministr, tak na chodbě sekretariátu Ministerstva zemědělství byly a do dnešních dnů jsou fotografie všech ministrů od založení Československa od roku 1918 až do dnešních dnů. Já jsem tam fotografie nechal, neměl jsem ambici řešit, jestli je budu sundávat, nebo co s nimi budu dělat, protože na fotografiích jsou i muži, kterých si vážím jako svých předchůdců. Například Josefa Luxe si vážím velice nesmírně do dnešních dnů. Od zemědělské veřejnosti slyším, že to byl jeden z nejlepších ministrů zemědělství, kterého kdy tato země měla. Tudíž si nedokážu představit, že bych tam dělal nějakou selekci. Beru to jako součást historie, ať už historie, na kterou můžeme být hrdi, nebo historie, která je spíše ponurá a za kterou by se měli někteří stydět. To je fakt! Ale prostě je to historie, a pokud se nepletu, jsou i jiné resorty, které mají vyvěšeny své předchůdce, kteří tam byli.
 
Dokonce když půjdete do takových institucí, jako je například Vatikán, tak jsou tam zobrazeni papežové za celou historii římskokatolické církve jako takové, na které také církev nebyla hrdá, ale přesto tam zůstali jako součást historie a možná i memento, abychom si uvědomovali, že i tací tady byli a tací tady způsobili některé věci. Takže musím říct, že na té chodbě visí 44, pokud se nepletu, ministrů. Já tam nevisím Já jsem řekl, že tam nikdy viset nebudu, dokud na ministerstvu budu. A pokud si mě tam někdo bude chtít dát, ať mě tam dá, ale sám na sebe se nikdy dívat nebudu.
 
Taková je skutečnost, pokud jde o obrazy, které jsou na chodbě Ministerstva zemědělství. Beru to jako fakt, jako součást historie budovy, protože ti lidé tam byli. Není to o tom, že bych na lidi, kteří tam jsou mezi lety 1948 až 1990, měl důvod být hrdý. To ani náhodou. Prostě to beru jako součást, jako z učebnic historie nevymazáváme kapitoly, které nám nejsou příliš sympatické.
 
 
Petr Bendl: 

Já vám moc děkuji za odpověď. Mně to stačí. Vám prostě nevadí obličeje a fotografie lidí, ministrů, kteří likvidovali československé zemědělství, kteří likvidovali životy lidí. A tady to obhajujete, že je to přece jenom historie, tak ji musíme brát vážně. To je, jako kdybyste si tam pověsil Hitlera a říkal, že je to také jenom historie, která k Čechům patří. To je přece úplně šílené. Potom nemůžete dědictví svých otců, o kterých mluvíte, kterých si vážíte, jakýmkoliv způsobem obhajovat. To se na mě nezlobte. Pro mě to, že jste zaštítil 60. výročí JZD, je vlastně jenom další střípek vašeho chování směrem k zemědělcům. 
 
 
Marian Jurečka:

Já bych jenom připomněl, že jsem zaštítil, a už jsem to tady jasně říkal, výstavu zemědělské techniky při výročí. Takže tady nedělejte výklad - jak říká váš předseda Stanjura, nepřekládejte moji češtinu do češtiny člena ODS Petra Bendla, která výrazně zkresluje. Jako je spousta zemědělců v zemědělské veřejnosti, která má problém s tím, jak jste fungoval vy jako ministr zemědělství, považují vás za velice špatného ministra zemědělství. Můžeme se bavit v příštích interpelacích o tom, jak se pod vaším vedením hospodařilo a prakticky za bílého dne se rozkrádalo na Lesích České republiky, jak fungoval Státní pozemkový úřad pod vedením některých ministrů z ODS. Také neuvažuji o tom, že bych vás sundal. Beru to jako skutečnost, že taková historie tady byla. A znovu opakuji, aby bylo zcela jasně rozuměno, i taková, na kterou můžeme být hrdi, a taková, která je úplně tragická. Takže takto ta situace bohužel je, nebo v některých obdobích bohudík. A to je celé. 
Ing. Petr Bendl

poslanec PČR
zastupitel obce