Nezadluženou budoucnost potřebují lidé i stát
„Mít dluhy se vyplatí. Než tu půjčku splatíte, hodnota celé částky o hodně klesne, takže nakonec vlastně zaplatíte míň, než jste si půjčili,“ vysvětlovali finanční poradci v 90. letech, kdy se míra inflace v České republice pohybovala okolo deseti procent. Tento stav už ale pořádně dlouhou dobu patří minulosti. Mezitím jsme se naučili půjčovat si nejen na bydlení, auto nebo vybavení domácnosti, ale také na dovolenou nebo vánoční dárky. I když mít dluhy už zdaleka není výhodné, má je drtivá většina z nás.
„Žít na dluh, ať se to týká státu, nebo soukromého života,
určitě není žádoucí stav. Zvláště pokud nejsme schopni dluhy splácet nebo je neustále zvyšujeme, dostáváme se do velmi problematických situací a naše ekonomická pozice se neustále zhoršuje. To platí jak pro stát, tak pro jednotlivce, a proto je potřeba s dluhy bojovat a pokud možno se jim vyhýbat,“ konstatuje Petr Fiala.
U jednotlivců je nutnou cestou zvyšování takzvané finanční gramotnosti – tedy schopnosti mít přehled o tom, jaké mám příjmy, jaké výdaje si mohu dovolit a jaké závazky na sebe mohu vzít. „Tady jsme hodně udělali pro začlenění finanční gramotnosti do vzdělávacích programů našich škol. Musíme zajistit, aby se tyto informace dostaly k dětem a mladým lidem a oni se na jejich základě poté chovali zodpovědněji,“ dodává.
Samostatnou kapitolou pak je státní dluh. Nečasově vládě se podařilo zabránit růstu rozpočtového deficitu, který se nejvíce zvyšoval za sociálně demokratických vlád v době, kdy ekonomika rostla. Jak si všichni pamatujeme z každoročních debat o výši rozpočtu na další rok, stanovit hranici mezi tím, kde má stát šetřit a kde investovat do podpory ekonomiky, byť za cenu zadlužování státu, je velmi obtížné.
„Musíme si uvědomit, že udržet vyrovnaný rozpočet není vůbec jednoduché. Požadavky na sociální stát jsou obrovské a příjmy, které stát má, jsou velmi limitované. Nepochybně se v budoucnosti nevyhneme ještě intenzivnější diskusi o tom, jaké typy sociálních výhod si můžeme dovolit a na čem se budeme muset všichni nějak více podílet. Rozhodně bychom se měli snažit, abychom prostředky státu neplýtvali, nevydávali je za zbytečnou byrokracii, kontrolní mechanismy a další věci, které vlastně nepotřebujeme. Přerozdělované prostředky musí mířit především do míst, kde jsou skutečně potřeba,“ dodává Petr Fiala.
