Ani koruna od státu pro Vodičkův svaz. Dělá politiku a adoruje Rusko
12. listopadu 2018
(Lidovky.cz) Ani koruna od státu pro Vodičkův svaz. Dělá politiku a adoruje Rusko, vysvětluje autor návrhu. Odchody skutečných hrdinů odboje, vlastní politická agenda a medaile pro komunistického poslance. Především tím proslul v poslední době Český svaz bojovníků za svobodu, jehož hlavním úkolem je živit odkaz hrdinů druhé světové války. Svaz drtivou většinu příjmů čerpá ze státního rozpočtu. V Poslanecké sněmovně v reakci na poslední dění kolem něj vzniká návrh, jenž by svaz připravil o všechny peníze z eráru. Finance by se rozdělily jiným obdobným spolkům. Celkem s 6,3 miliony korun na rok 2019 počítá návrh státního rozpočtu pro svaz, jemuž předsedá Jaroslav Vodička. V říjnu se ozval premiér Andrej Babiš, že jeho podporu finanční injekce svazu nemá. Poslanec Pavel Žáček (ODS) rovnou zasedl ke stolu a začal chystat svou verzi toho, jak by se měly peníze zamýšlené pro Vodičkův spolek rozdělit.
Žáček vidí hned čtyři jiné subjekty, které by podle něj zacházely se státními penězi účelněji. Poslanci by se jeho návrhem měli začít zabývat počátkem prosince. „Domnívám se, že se svaz věnuje víc politické činnosti a podpoře zahraničně-politických aktivit směřujících do Ruska na místo toho, aby se věnoval péči o bojovníky druhého odboje,“ vysvětluje v rozhovoru pro Lidovky.cz poslanec Žáček.
Je hlavní motivací vašeho chystaného pozměňovacího návrhu, aby Český svaz bojovníků za svobodu nedostal ze státního rozpočtu ani korunu?
Hlavní motivací jsou problémy, které souvisí s nimi, jejich činností a prezentací jejich činnosti. Zdá se, že to mnohdy nemá nic společného s jejich posláním. Už v minulosti zde byly návrhy, aby další spolky dostaly finanční prostředky, aby mohly vykonávat činnost a třeba převzali část činnosti ČSBS. Jde o vyústění procesu, který začal už dříve. Návrh vychází i z toho, že kritika zní i zevnitř svazu a týká se nakládání s finančními prostředky. Domnívám se, že za současné situace jsou zde spolky, které budou lépe vykonávat to, co má dělat ČSBS.
Co konkrétně vás tedy donutilo zasednout ke stolu a začít návrh sepisovat?
Jedna věc je kritika zevnitř, která se dostala ven. Také nebylo řádně zdůvodněno, proč kolega Ondráček dostal cenu, která by měla být spíše směřována žijícím účastníkům druhého odboje. Nemluvě o tom, jakým způsobem předseda Vodička vystupuje a prezentuje sebe a celý svaz na veřejnosti. V této podobě je to neúnosné a je nutné to změnit. Dát tedy prostor ostatním institucím, které by mohly tu část paměťové agendy dělat lépe, než to dělá pan předseda Vodička.
Medaili pro poslance KSČM Zdeňka Ondráčka ale přece předseda svazu Jaroslav Vodička vysvětlil. Řekl, že poslanec získal ocenění za péči o památníky válečných obětí v Ústeckém kraji. To pro vás není argument?
Ale takových lidí je a ani nesedí v Poslanecké sněmovně. Propojení s KSČM je právě ta politická linka, stejně jako adorace současného Ruska. Já si tedy myslím, že by to mělo být o druhé světové válce, Rudé armádě, západním odboji, mělo by to být zkrátka vybalancované. Předseda Vodička nemá dělat vlastní politiku, ale má zastupovat svaz, jehož posláním je připomínat minulost. Chápu, že dnes se situace mění, protože řada odbojářů již mezi námi není, ale tím spíš by se měl svaz soustředit na zdůrazňování jejich odkazu a bojů během druhé světové války. Ne dělat politiku, která je dnes taková a zítra může být úplně jiná. To opravdu není úkolem ČSBS.
Hlavní náplní aktivit Českého svazu bojovníků ze svobodu je péče o odkaz válečných veteránů a odbojářů. Selhává tedy v tomto úkolu?
Domnívám se, že se věnuje víc politické činnosti a podpoře zahraničně-politických aktivit směřujících do Ruska, případně se věnuje aktivitám, které souvisí s politickou činností pana prezidenta, na místo toho, aby se věnoval péči o bojovníky druhého odboje, ať už domácího či zahraničního, a prezentaci jejich činnosti. Letos si připomínáme sto let republiky a tato velmi důležitá nota pro naši identitu, naši minulost a naši budoucnost, od ČSBS nezaznívá. Do toho slyšíme politické proslovy, koho pan Vodička podporuje. Způsobuje to bouři nejen ve veřejnosti, ale i mezi jeho členy, a to až takovou, že dlouholetí členové odchází a zakládají konkurenční spolky.
Jaké spolky by podle vašeho návrhu měly získat podporu od státu?
Mám představu, že by finanční podpora mohla být směřována čtyřem subjektům. Prvním by byl Spolek pro zachování odkazu českého odboje. To je sdružené založené lidmi, které situace v ČSBS tolik naštvala, že se rozhodli jít vlastní cestou. Druhým by mohl být Památník Šoa Praha, jehož snahou je revitalizace nádraží Bubny s cílem vytvořit Památník ticha, jde o připomenutí obětí holocaustu. Také by se mohla podpořit Československá obec legionářská, což je také velmi podstatná paměťová instituce. Právě při letošním stoletém výročí vzniku republiky toho odvedla zdaleka nejvíc. Čtvrtým spolkem je platforma Evropské paměti a svědomí, která pokrývá velké množství spolků věnujících se odkazu protinacistického i protikomunistického odboje a připomínání obětí obou totalit. Navíc byla založena za asistence tří premiérů v Praze.
Jak daleko jste s přípravou vašeho návrhu?
V brzké době budu mít návrh ve formální podobě, v jakém má být podán do systému. V každém případě to směřuje do druhého čtení projednávání rozpočtu, čili to bude na začátku prosince. Mezitím je možné komunikovat napříč kluby a bavit se o návrhu. Myslím si, že v nějaké podobě by to mohlo uspět. Může být průřezové. Podle mého by to mohla podpořit TOP 09, STAN, KDU-ČSL, Piráti a může to být i ANO. V tomhle směru navazuji na vyjádření premiéra Babiše, který se kriticky vyjádřil a myslím, že v tomto to bylo jasné.
Jestli to čtu správně, podle vašeho návrhu z rozpočtu pro Český svaz bojovníků nezbyla ani koruna.
Takhle bych to navrhl. Do jednání se vždy vstupuje s nějakým návrhem, který se může v rámci diskuse posunout. Ale myslím si, že toto je správný směr a že tyto čtyři instituce mohou naplňovat poslání připomínat naši minulost a její aktéry. Pochopitelně všechno ostatní bude na další diskusi s kolegy poslanci a o tom, pro co člověk získá konsensuální většinu. Každopádně smyslem je, aby výsledek maximálně efektivně a transparentně plnil úlohu připomínání naší velmi bohaté minulosti, někdy heroické, někdy tragické. Je to velmi důležité pro naši národní profilaci do budoucna.
Do jaké míry jste promýšlel, že v důsledku vašeho návrhu by se mohl svaz ocitnout v existenční nejistotě?
Nejsem schopný to domyslet takhle daleko. Ale myslím si, že tak to nebude. Přece jen je za nimi určitá minulost. Předpokládám, že by v takovém případě proběhlo jednání s ministerstvem financí. Já aktuálně vycházím z toho, že jsou zde finanční prostředky, u nichž se zdá, že nejsou vynakládány správným směrem, proto se snažíme o změnu. Jak to dopadne, se uvidí. Ptáte se správně, ale zatím jsou to hypotetické otázky. O tom se můžeme bavit až po druhém čtení. Nicméně si myslím, že ČSBS nezanikne. Měl by se jen transformovat, přestat být aktivistickou institucí a vrátit se ke své důležité paměťové roli.
Myslíte si, že by současné problémy svazu vyřešili ve chvíli, kdy by předsedou přestal být Jaroslav Vodička, nebo jsou podle vás potíže svazu hlubší?
Neznám personální situaci v ČSBS natolik podrobně, abych mohl předpokládat, kdo by se mohl stát předsedou, případně kdo by se mohl vrátit ke skutečnému étosu bojovníků za svobodu. Nedokážu říct. Z mého pohledu by to bylo zasahování do jejich fungování. Sami si musí vyhodnotit situaci a říct si, zda mezi sebou nemají lepší osobnost, která by se věnovala skutečné náplni ČSBS a nikoliv vlastním politickým zájmům.
(Autor: Jan Horák)
PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.
poslanec PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek