Novinky Mediální výstupy

 

Vážené dámy a pánové, přátelé, 

 

historie tu není jen pro trápení školáků při hodinách dějepisu ani jako záminka k formálním pietním aktům, měla by sloužit jako zdroj poučení a varovný maják, který by nás měl vyvarovat staronových chyb a tragédií z nich plynoucích. Přestože jsme většinově nepoučitelní, jsem rád, že jsme se  dnes sešli na Terezínské tryzně, abychom si připomněli dvě místa velkého utrpení z let nacistické okupace – policejní věznici pražského gestapa v terezínské Malé pevnosti a židovské ghetto v Terezíně, kdy odtud odjížděly transporty českých Židů do továren smrti na území nacisty okupovaného Polska.

 

Umíralo se zde i po válce. Osvobozené vězně zde zadržela epidemie skvrnitého tyfu, při které umírali i obětaví lékaři a zdravotní sestry, kteří nemocné ošetřovali. Mezi zemřelými byl tehdy i francouzský básník Robert Desnos, kterému před několika lety vyšel u nás v českém překladu výbor jeho básní pod názvem „Zítra se bude mluvit řečí květin“. Bohužel to zítra není ani dnes sedmdesát let po jeho smrti.

Tento svět ohrožují nová bezpečnostní rizika, nové vlny fanatismu, tmářství, nenávisti, ale bohužel i bezuzdné naivity a hlouposti, s jakou mnozí z nás se snaží – podobně jako například v 30. letech minulého století – tato nebezpečí přehlížet, ignorovat či pod falešnými hesly takzvané politiky korektnosti zakrývat či – lidově řečeno – zametat pod koberec. S tím se nesmíme smířit kvůli sobě, svým dětem vnukům i památce mrtvých z Terezína. Evropa rozhodně nepotřebuje nové Runcimany a Chamberleiny, nové falešné mírotvorce, kteří zametají cestu novým tragédiím.

 

Zde v těchto místech tisíců promarněných lidských životů, v místech potoků slz a krve si musíme tuto skutečnost připomínat a udělat vše proto, abychom rychle a včas obdobným tragédiím předešli. Teprve potom může nastat chvíle pro to, aby se slova francouzského básníka naplnila.

Děkuji vám za pozornost.