Novinky Mediální výstupy

S některými návrhy, např. se snížením povinných odvodů zaměstnavatelů za zaměstnance, Pavel Páral souhlasí, méně pozitivně už hodnotí navrhované sjednocení DPH na úrovni 15 %.

Jsem rád, že se ODS i díky ekonomickému programu znovu stává stranou, jejíž návrhy a témata jsou diskutována našimi předními komentátory. Snad to znamená, že se opět stáváme stranou, která dokáže nastolovat politická témata a otázky veřejného diskurzu. Zřejmě nejdiskutovanějším návrhem občanských demokratů se stalo navrhované snížení povinných odvodů zaměstnavatelů za zaměstnance. Sám tento návrh považuji za zřejmě nejdůležitější část našeho nového programu, jehož aktuálnost potvrzují i nedávno zveřejněná data o vývoji nezaměstnanosti.

 

Obecná míra nezaměstnanosti ve II. čtvrtletí roku sice poklesla, ale v kontextu hospodářského oživení nelze zlepšení na trhu práce označit jinak než za velmi křehké. Zvláště uvědomíme-li si, že s koncem léta budou pomalu končit i sezónní práce. Stále ještě nedobrou situaci na trhu práce dostatečně potvrzuje ukazatel počtu nezaměstnaných, který je stále nad hranicí 530 tisíc. To je v kontextu dlouhodobého vývoje našeho hospodářství a situace před příchodem ekonomické krize stále hrozivý údaj.

 

Výrazné snížení počtu nezaměstnaných může v zásadě přinést robustní hospodářský růst, který ovšem očekávat nemůžeme, případně je třeba regulacemi svázaný trh práce uvolnit: provést deregulace zákoníku práce, nebo právě snížení vedlejších nákladů práce. Daňové zatížení práce je v ČR ve srovnání se zeměmi OECD nadprůměrné. Ještě vyšší rozdíl nastává, srovnáme-li povinné odvody samotných zaměstnavatelů na sociální pojištění za své zaměstnance. Po Francii platí čeští zaměstnavatelé druhé nejvyšší odvody v rámci srovnávaných zemí OECD. Chceme-li zaměstnavatele k najímání práce, resp. vytváření nových pracovních míst, motivovat, je snížení povinných odvodů nezbytnou cestou. Proto ODS přichází s návrhem na snížení sociálního pojištění hrazeného zaměstnavateli o 3,5 %. Každé procento dolu totiž znamená desetitisíce nových pracovních míst, méně nezaměstnnaých a méně zatížené veřejné rozpočty. Tento krok Pavel Páral chválí.

 

Co se týče sjednocení DPH na 15 %, zde už přihází s řadou výhrad. Jednou z nich je, že je obecným pravicovým principem zdaňovat spíše více spotřebu, než sázet na přímé daně, které mají větší distorzní účinky a hůře se vybírají. V tom má Pavel Páral pravdu, přímé daně jsou opravdu více distorzní, ale je to důvod ke stále většímu přesunu k nepřímým daním? A je to skutečně tak pravicová cesta, jak se v posledních letech vžilo? Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a jeden z největší liberálů vůbec, už před lety varoval, že větším podílem nepřímých daní dáváme socialistům do rukou velmi těžkou zbraň. Zatímco jakékoliv zvýšení přímých daní totiž poplatníci pociťují velmi citlivě, a dokážou tak svoji vládu ve zvyšování daňového břemene brzdit, zvýšení nepřímých daní často ani nezaznamenají. Projevuje se ve zvýšení cen produktů a spotřebitel velmi často nedokáže rozlišit, zda cena roste kvůli situaci na trhu, či díky zvýšení například spotřební daně. Se stejným argumentem varujícím před přílišným důrazem na nepřímé daně přihází ve své knize Ekonomie a zdravý rozum i český ekonom Vladimír Tomšík.

 

Pokud bychom navíc argument o distorzích dovedli dále, museli bychom trvat na vyšším podílu tzv. majetkových daní v našem daňovém systému. Majetkové daně totiž podle řady výzkumů mají ještě menší distorzní účinky než daně spotřební a DPH. Možná bude zajímavé, když se odborná debata o této otázce u nás rozvine, přesto se mi to rovněž nejeví jako nejlepší nápad. Zatížit daněmi majetek znamená ve skutečnosti to, že aktivní člověk, který dokázal vydělat prostředky na své zajištění a byl u toho patřičně zdaněn přímými daněmi, následně utratil svoje peníze, a byl tak zdaněn nepřímými daněmi, bude ještě potřetí trestán daní za majetek, který takto pořídil.

 

Pavel Páral zpochybňuje hlavně úroveň sjednocené sazby DPH na 15 %. Podle něj to bude znamenat významný výpadek v rozpočtu a viděl by raději hranici vyšší. Debata o výši sazby je legitimní, potencionální výpadek ale bude závislý na řadě dalších faktorů. Jedním z nich je i hospodářský růst, který snad bude pokračovat. Ve výdajových rámcích počítá stávající vláda díky hospodářskému růstu každý rok cca 20 mld. Kč navíc. Místo toho, aby je A. Babiš rozdával jednotlivým ministrům na potkání, jak se to v posledních měsících odehrálo, mohou tyto dodatečné příjmy k pokrytí předpokládaného výpadku sloužit. Navíc to, co spotřebitel ušetří na nižší dani, se z ekonomiky nijak neztratí. Velká část spotřebitelů toho nakoupí více, což se státu opět na daních vrátí a ještě to bude prorůstový impuls. Sjednocovat DPH nad úrovní 15 % by rovněž znamenalo růst daně u produktů spadajících dnes do snížené sazby, která je už tak ve srovnání s ostatními v ČR jedna z nejvyšších.

 

Zkrátka současné strukturální potíže veřejných financí nepřipisujeme příjmové straně, ale straně výdajové. Nemyslíme si, že je potřeba vybírat více daní, ale chceme se soustředit spíše na úspory ve výdajích státu. Konec konců i složená daňová kvóta je u nás vyšší, než činí průměr OECD. Souhlasím nicméně s tím, že druhou stranou mince snižování daňové zátěže je schopnost snižovat výdaje.

 

Struktura rozpočtu navíc napovídá, že se takové úspory musejí realizovat zejména ve zdravotním a sociálním systému. To si ODS uvědomuje a z nově představeného programu to snad vyplývá. Stejně tak bude ODS připomínat i nutnost stávající generace spořit na vlastní důchod. V kontextu práce stávající vládní důchodové komise mě kritika ODS kvůli penzím nepřijde zcela férová, ale i v tomto tématu budeme aktivní. Sám jsem příznivcem co možná nejrovnějšího důchodu, nicméně s výsledkem debaty o preferované podobě důchodového systému seznámíme včas jak nedočkavé komentátory, tak naše občany.