Babiš zklame
"Nemůžeme místo politiky začít používat metody manažerské antipolitiky. Politická řešení jsou nejbezpečnější z hlediska zájmů občanů," říká předseda ODS Petr Fiala. Proč se stát nedá řídit jako firma? Proč si Fiala myslí, že hnutí ANO své voliče zklame? A proč se mají vrátit k ODS, která je zklamala předtím?
Dost lidí v minulých letech odešlo z ODS ve zlém. Mimo jiné v tom často hrály významnou roli mocenské hry v jednotlivých oblastních či regionálních sdruženích strany. Ostatně tyhle regionální boje v ODS, doprovázené zákulisními dohodami, jsou pověstné. Daří se vám je eliminovat?
Souhlasím, ale už kongres ukázal, že zákulisní dohody příliš nefungují. Naprostá většina členů si uvědomuje, v jaké je ODS situaci a že se musí změnit. Vím, že veřejnost nemusí zajímat, co děláme uvnitř strany, ale museli jsme dovnitř udělat některé kroky, aby i pro členy a sympatizanty strany byla Občanská demokratická strana důvěryhodnější.
Jaké kroky?
Například jsme provedli revizi kontaktů všech členů ODS, abychom neměli černé duše, abychom neměli lidi, kteří nedostávají informace. Vytvořili jsme skupinu, jež řeší všechny stížnosti a sporné případy, které se nashromáždily z minulosti a neřešily se třeba několik let. Nachystali jsme vzorový jednací a volební řád tak, aby nevznikal dojem, že někdo zneužívá vnitrostranickou demokracii.
Co je typickým vnitřním problémem ODS?
Spousta problémů vzniká z maličkostí a z toho, že ODS byla na některých místech vnitřně ochromena. Neprobíhala tam žádná komunikace, žádná debata, žádný dialog, lidé si za jeden stůl často ani nesedli. Pokud chceme oslovit veřejnost a získat její důvěru, nemůžeme se nijak vnitřně dělit, musíme sdílet stejné hodnoty a ty vyzařovat do společnosti. Samozřejmě vím, že nás nikdo nebude volit kvůli tomu, že jsme vyřešili nějaký náš vlastní problém. Ale bez toho nebudeme důvěryhodní ani pro naše členy.
A máte pocit, že jste důvěryhodnější než před třemi měsíci?
Mám teď spoustu reakcí od řady lidí, kteří z ODS ze zklamání odešli a teď zvažují návrat. Jednak mají pocit, že ODS pod mým vedením začíná mít zase ideovou tvář a je tu naděje, jednak si uvědomují, co se děje v této zemi a že tady není jiná politická síla, která by důsledně hájila aktivní jedince, bránila individuální svobodu, soukromí. I proto se tito lidé znovu zajímají o ODS.
Proč tedy vaši voliči až v takové míře utekli k jiným stranám?
Příčin je několik. ODS se sedm let podílela na koaličních vládách, v nichž dělala řadu kompromisů. Pokud děláte kompromisy, u kterých není zjevné, co za ně získáte pro své voliče, nesmírně vás to oslabuje. Politická strana prosazuje zájmy konkrétních sociálních a voličských skupin. Pokud to nedělá, ztrácí smysl, proč dělá politiku. A ODS v posledních letech ztrácela své klíčové voličské skupiny, protože nehájila jejich zájmy nebo jim nedovedla vysvětlit, jak je hájí. Dramaticky jsme ztratili podporu nás dominantně volící skupiny podnikatelů a živnostníků. Z hlediska budoucnosti je hodně nepříjemná ztráta voličů do 25 let. Třetím důvodem je i poškození značky ODS, protože jsme dovolili, aby si nás lidi identifikovali třeba s korupčními praktikami a skandály, ať už oprávněně, nebo neoprávněně. Naši voliči byli dlouho trpěliví a pak byli zklamaní. O to složitější je získávat je zpátky.
V minulých volbách často volili hnutí ANO.
V tom je ale určitá naděje, protože hnutí ANO tyto voliče zklame. A podle mě je klame už teď. Před volbami významně posunulo své programové priority z levého středu do pravého, protože vidělo, že tam jsou ti nejvíce znejistělí voliči, jež může získat. Ale vstoupili do vlády, která je významně levicová a kde jejich partnerem je vlastně levicové křídlo sociální demokracie. ANO v této vládě nebude naplňovat sliby, jež udělalo. Vláda se zavazuje k tomu, že zvedne minimální mzdu, sníží paušály živnostníkům, a dalším věcem, to jde proti aktivním lidem. Je velmi pravděpodobné, že naši bývalí voliči nebudou mít dlouhodobě pocit, že ANO hájí jejich zájmy.
Bude vám to stačit?
My samozřejmě nemůžeme sedět se založenýma rukama a čekat, že ostatní strany budou dělat chyby a naši voliči se k nám budou vracet. My musíme nabízet mnohem srozumitelnější, ideově vyprofilovanou, jasnou politiku a být důvěryhodní a pak teprve můžeme předpokládat, že se k nám voliči vrátí.
Kteří voliči to přesně jsou?
My jsme to, co se tradičně nazývá catch-all party, tedy strana, která musí usilovat o to, aby měla voliče ve všech sociálních skupinách. Máme tradiční voličské skupiny, v nichž jsme byli silní. Mimo zmíněné živnostníky a podnikatele máme výraznější podporu také u seniorů, čehož si vážím, ale nesmíme je zklamávat. Přistoupili jsme na to, že pracujícím důchodcům sebereme možnost daňového odpočtu. Tím jsme ale šli proti zájmům lidí, jež bychom naopak měli podporovat. Tyto chyby už do budoucna nesmíme dělat. My chceme oslovovat všechny aktivní občany, všechny lidi, kteří chtějí mít odpovědnost za svůj život, kterým záleží na jejich svobodě, kterým záleží na ochraně soukromí. Mě třeba trápí i to, že ODS v posledních letech přestala být schopná oslovovat lidi žijící na venkově. Na některých místech jsme byli vymazáni z voličské mapy.
Ukázalo se, že daně jsou svaté? A že vy je nikdy nesmíte zvyšovat?
My bychom je mohli zvýšit, jedině kdybychom to dokázali vysvětlit a říct, proč a kdo tím co získá. Já jsem ale odpůrce zvyšování daní. Jsem stoupenec tradiční teze, že pravicová strana se má snažit udržet daně co nejnižší a že je potřeba mít daňový systém co nejjednodušší, aby lidé byli motivováni daně státu platit. Když máme systém komplikovaný, s vysokými daněmi, je složité vyplnit daňové přiznání, vyznat se v daňových sazbách, tak jediným výsledkem je, že to někdo vědomě či nevědomě obchází. To není správná cesta. Takže se na rozdíl od některých kolegů nebojím říct: Já jsem pro nízké daně.
Proč by se měli vaši voliči vrátit?
Pokud budu předsedou ODS, bude ODS držet slovo a dělat to, co slíbila. Nesmíme v praktické politice popírat své sliby voličům a programové priority. Pokud se zaštiťujeme nízkými daněmi, nesmíme je zvyšovat, pokud slibujeme živnostníkům méně regulací, nesmíme je po vstupu do vlády zavádět. Nelze napříště připustit, aby naše vlády postihovaly aktivní seniory či rodiny s dětmi. To se už nebude opakovat. ODS je tradiční politická strana, která musí vědět, kde jsou zájmy jejích voličů, a hájit je proti sociálnímu inženýrství i proti úzkým zájmům našich oligarchů.
Jak se stavíte k možnosti snížit daňovou zátěž zavedením třetí sazby daně z přidané hodnoty?
Některé státy podporují svoji kulturu třeba tak, že sazba daně z přidané hodnoty na knihy je nízká. Ale jsem proti tomu, abychom teď zavedli třetí sazbu DPH na knihy a léky. Tím se nám nesmírně zkomplikuje daňový systém. To si raději řekněme: Na knihy je nulová sazba a hotovo, tečka. A je to lepší než systém, k němuž teď směřujeme. Další příklad je aktuální téma zelené nafty pro zemědělce. Budeme zavádět výjimku pro jednu podnikatelskou skupinu, byť důležitou. Ale není lepší cesta obecně snížit spotřební daň na pohonné hmoty?
Ministr financí Babiš před časem oznámil plán zavést centrální registr účtů, tedy přehled bankovních účtů všech občanů, aby je mohl kdykoliv kontrolovat. Plánuje se to už minimálně 15 let, ale ODS byla vždy proti. Proč?
Tady jsme důsledně proti a nevidíme v tom žádný smysl. Stát neustále zvyšuje systém kontrol. Kontroly nic nepřinášejí, jen stojí zbytečně finanční prostředky a zatěžují občany. Navíc jsou zneužitelné. Měli bychom takovým věcem všemi silami bránit. Nicméně řada věcí, jež směřují ke kontrole občanů, k zásahům do soukromí, je bohužel podporována i ze strany TOP 09.
Jaké kontroly vám vadí?
Třeba návrh na rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) na obce. To je úplný nesmysl, který jenom zatíží obecní zastupitelstva a starosty. K žádnému výsledku nemůže vést. Jen si zdražujeme chod celého systému, obtěžujeme občany a ničeho nedosáhneme. ODS bude hájit systém, kde existuje důvěra v občany, kde nejsme pořád spoutáváni regulacemi a kontrolami, jež nám skoro znemožňují cokoliv udělat. Pod heslem transparentnosti a boje proti korupci jsme dospěli do situace, kdy na základě zákona o veřejných zakázkách nejsme schopni téměř nic vysoutěžit a soutěžíme neefektivně. Já jsem ten poslední, kdo by nebojoval proti korupci, ale tohle jsou úplně špatné cesty, které vedou do pekel. Všichni to víme. Každý, kdo řídil jakoukoliv veřejnou instituci od obce po univerzitu, to potvrdí, ale bojíme se to říkat nahlas.
Proč?
Protože je tu atmosféra boje proti korupci, všechno musí být transparentní. Jistě, ale používejme zdravý rozum. Proti korupci se nebojuje tak, že se alibisticky přijme nějaký nesmysl. Nejnižší cena není to nejlepší, co může být. Všichni víme, že je to hloupost. Jsou tu jiná důležitá kritéria. Ale my si vytváříme podmínky, jež nehospodárné jednání systémově vyžadují. Úzce s tím souvisí kriminalizace politiky, což je trend posledních let. Škodí to nám občanům, ne politikům. Jsme v situaci, kdy například rada města něco hlasováním na základě jednoznačného stanoviska úředníků a právníků schválí a pak může přijít nějaký státní zástupce a říct: No ale ono to mohlo být levnější, dražší, jiné, nějaké, já vás obviňuji z toho, že jednáte špatně. To není normální stav, takhle to nemůže být. Každý rozumný člověk se bude bát přijmout veřejnou funkci. My musíme rehabilitovat politiku.
Politika je něco, co nás chrání, co nám umožňuje žít v dobré zemi a správně ji spravovat. Žádný jiný nástroj než demokratická politika není lepší a neexistuje. Česká společnost nemůže hodit politiku pryč a nemůže začít používat metody byrokratické či metody manažerské antipolitiky. Politická řešení jsou nejbezpečnější z hlediska zájmů občanů.
Co je manažerská antipolitika?
Když nám někdo říká, že bude stát řídit jako firmu, že když umí řídit firmu, tak bude umět řídit i stát, autoritativně bude rozhodovat, tak já říkám, že je to strašný omyl, protože stát není firma. Politika musí zohledňovat různé typy zájmů, demokracie je založena na diskusi. Prostě nemohu řídit stát ani obec jako firmu a skoro se divím, že na to někdo skočí. Ale je to výsledek toho, kam se dostala politická kultura, politický systém. Jde o krizi důvěry v politiku jako takovou. Proto voliči v posledních volbách hlasovali hodně protestně a jsou připraveni třeba dočasně akceptovat takové názory.
Nečekali od toho voliči spíše zefektivnění chodu státu?
Možná. Ale já jsem viděl ty konkrétní kroky. Když jsou kolegové z hnutí ANO znuděni diskusí v Parlamentu, tak navrhnou, aby se prostě méně diskutovalo. Když se jim zdá, že by bylo dobré zájmy jejich firmy prosazovat v politické rovině, tak začnou navrhovat třeba podporu bioplynových stanic. Efektivita státní správy je důležité téma, avšak ani ta státní správa není firemní organizace a nikdy jí nemůže být, protože jejím smyslem není vytvářet zisk, ale sloužit zájmům občanů.
Jak byste to tedy dělal vy?
Když chceme, aby stát fungoval efektivně a byl třeba i štíhlejší, musíme udělat jedinou věc: snížit počet agend, které stát řeší. Když necháme všechny agendy příslušnému ministerstvu a snížíme počet úředníků, jaký bude výsledek? Bude to fungovat hůř, lidé budou ještě nespokojenější. Jediná cesta, chceme-li snížit počet úředníků, je snížit počet agend. Žádná jiná cesta není. Současní ministři mají plná ústa toho, jak budou dělat efektivní stát, ale každé kontrolní opatření, každý nový centrální registr – to jsou další a další agendy, pracovní místa, úřednický čas.
Vy jste zmínil zájmy firmy hnutí ANO. Andrej Babiš napsal, že není podnikatel, jen majitel 100 procent akcií Agrofertu. Je to vůbec možné?
To je hra se slovy. Demokratické společnosti je vždycky nebezpečné, když se v jedněch rukách koncentruje ekonomická, politická a mediální moc. Ministr financí, jenž má tak jasné byznysové zájmy, jako má Andrej Babiš, bude permanentně v podezření ze střetu zájmů. Já netvrdím, že pan Babiš jako ministr financí jedná tak, aby to vyhovovalo Agrofertu. Já to nevím a nepodezírám ho z toho. Já jen vím, že řada rozhodnutí, která dělá ve vládě a jako ministr financí, mají dopad na jeho firmy, často pozitivní. A to přece vyvolává v demokratické společnosti otázky, podezření, problémy. Babiš se nedávno zdržel hlasování ve vládě o zelené naftě. Ale kolikrát se bude muset zdržet? Co všechno se týká jeho firem? Jeho mediálního impéria? To není v pořádku. Premiér Sobotka si toho dva měsíce poté, co sestavil vládu, najednou všiml. A zaplať pánbůh, že si toho všiml. Ale co je teda ten krok B? Krok A je: Andrej Babiš je ve střetu zájmů, měl by něco udělat. Babiš řekne: Já nic neudělám. A pan premiér řekne: Tak dobře, já si myslím, že je tam střet zájmů, ale když pan Babiš nic neudělá, tak ani já nic neudělám. To není správné řešení.
Politolog Petr Robejšek po loňských volbách říkal, že je tu unikátní a dlouhodobě neudržitelná situace, kdy v Poslanecké sněmovně jsou tři konzervativní strany. Jak se podle vás liší ODS a TOP 09?
Jejich předseda říká, že nejsou pravicová strana. My se lišíme v konkrétní politice, právě třeba v přístupu k různým regulačním zákonům. Další rozdíl je v přístupu k evropské integraci. My, občanští demokraté, jsme také hodně skeptičtí k různým novým reformám, k permanentnímu znejišťování prostředí a tak dále. Na druhou stranu jsme v mnoha směrech přirozenými spojenci, což se ukazuje při hlasování v Poslanecké sněmovně. Často s vládními stranami hlasují i komunisté a Úsvit. Takže jediná dlouhodobá opozice je ODS a TOP 09. My teď debatujeme i o společném postupu v některých senátních obvodech. A myslím, že tady by to mohlo dobře proběhnout.
To znamená, že nebudete v některých obvodech proti sobě nasazovat kandidáty? Nebojíte se takového efektu, jenž se při spojování stran v Česku projeví tím, že 3 + 3 jsou maximálně 2?
Tady se toho nebojíme. V senátních volbách jsme schopni vytipovat několik obvodů, kdy si navzájem podpoříme kandidáty. Sledujeme tím jediný cíl – zvýšení šance nelevicového kandidáta vyhrát. Chceme snížit dominanci levice v Senátu. To je příklad spolupráce stran napravo od středu, kde na tom mohou všichni jenom vydělat a nikoho to neohrožuje.
Prvním volebním testem pro vás ale budou volby do Evropského parlamentu. Proč s peticí proti euru?
My máme jednu obrovskou výhodu: Nemusíme měnit názor. To, co říkáme o evropské politice, říkáme dlouhodobě. A zatímco dřív to mohl někdo považovat za názor okrajový, tak teď je to názor většinový, naše varování se potvrzují. Když jsme vstupovali do Evropské unie a zavázali se přijmout euro, eurozóna byla v jiné situaci než dnes. Dnes přijmout euro znamená zavázat se k něčemu, co ne úplně dobře funguje a co není výhodné pro české občany, a ještě to navíc znamená podílet se minimálně 350 miliardami korun na rozpočtové nekázni některých členských zemí eurozóny. A to všechno jsou důvody, proč by se občané měli ke vstupu do eurozóny vyjádřit v referendu. A jak víme z průzkumů veřejného mínění, naprostá většina našich občanů to zcela rozumně nechce. I proto je třeba vytvořit tlak na vládu, aby nedělala kroky, které nezvratně povedou k přijetí eura, jak se k tomu přihlásila ve svých koaličních dokumentech.
(Autor: Miroslav Cvrček)