Novinky Mediální výstupy

 

Se zájmem jsem si přečetl dlouho očekávaný projev premiéra Spojeného království Davida Camerona k budoucnosti britské "evropské" politiky. Jde o text, který je laděn věcně a konstruktivně, za což budiž britskému premiérovi velký dík. 

 

Plně chápu některé obavy Britů ze stávající podoby Evropské unie a jejího směřování. Zcela také souhlasím s konstatováním Davida Camerona, že Evropská unie potřebuje reformu. Potřebuje se více zaměřit na podporu růstu a konkurenceschopnosti Unie jako celku, protože v globálním měřítku ztrácí. 

Jak připomíná David Cameron, mnoho lidí se zcela oprávněně ptá, proč stále nemáme to, kvůli čemu mnohé státy do Evropské unie vstupovaly, fungující vnitřní trh. I já si říkám, proč neustále narůstá množství regulace, množství zátěže pro podnikatele i pro občany a proč se mnohé státy stále zoufale snaží o prosazování protekcionistických kroků, které nelze nazvat jinak než sobectvím na úkor ostatních? Nelze brát na lehkou váhu mínění velké části veřejnosti v různých zemích, nejen ve Velké Británii. Na jedné straně je formováno frustrací z ekonomického vývoje v eurozóně a způsobem jejího řešení a na druhé straně silným pocitem odtržení evropských elit od zájmů veřejnosti.

 

 

Je proto nutné posílit společné politiky tam, kde mohou přispět ke skutečné konkurenceschopnosti, a na druhé straně naopak omezit zbytečné vytváření celoevropských předpisů v oblastech, kde si lépe mohou poradit členské státy samy. 

 

Platí zároveň, že eurozóna potřebuje jinou míru integrace než státy, které nejsou členy měnové unie a nemusí v takové míře sjednocovat svoji hospodářskou politiku. Ovšem i zde platí, že konkurence mezi členskými státy je daleko prospěšnější než plná unifikace hospodářské politiky. Podobnou konkurenci mezi zeměmi v daních a sociálních systémech mají ostatně i mnohé federální státy. 

 

Souhlasím s Davidem Cameronem, že řešením do budoucna bude pružná integrace. Nikoli rozdělení Unie na dva znepřátelené tábory nebo na centrum a periferii. Jedině pružná integrace modelovaná pro různé státy na základě jejich potřeb a politické vůle má budoucnost.

 

K flexibilitě by však měla patřit i oboustrannost: nejen předávání kompetencí na evropskou úroveň, ale i možnost jejich přenesení zpět na členské státy. Předpokladem je ale udržení a rozvoj společného základu, jímž je právě vnitřní trh. 

 

Je nezbytné zajistit demokratickou legitimitu vládnutí v Evropské unii. Pramenem legitimity Unie jsou členské státy, z jejichž vůle vycházejí zakládací smlouvy. Proto je i naší snahou posílit odpovědnost národních parlamentů za integrační proces. Státy musí zajistit lepší kontrolu vlád ze strany parlamentů v rozhodovacím unijním procesu. Na druhé straně je také nutné, aby rozhodovací proces na úrovni Unie vůbec takovou kontrolu fakticky umožňoval.

 

 

Rozumím obavám a z nich vyplývajícím touhám Davida Camerona. Jsem rád, že jeho cílem není uspořádat referendum, které by dávalo britským občanům pouze možnost volby mezi současnou podobou Unie nebo vystoupením. Prvotním cílem musí být snaha Unii zreformovat. Teprve pak je možné se ptát, zda jsou změny dostačující. Jsem přitom velmi rád, že britský premiér usiluje o setrvání Velké Británie v (reformované) Evropské unii. 

 

Evropskou unii bez Spojeného království vnímám jako slabší Unii. Je jistě pravda, že britské pozice mohou někdy připadat někomu velmi radikální. Nejsou však o nic radikálnější než pozice jiných států na opačném konci pomyslného názorového spektra. V Unii potřebujeme jak entuziasmus, tak obezřetnost. Nechci Unii, kde budou mít všichni jediný "povolený" politický názor na integraci a jedinou společnou vizi. Politika je založená na zdravém soupeření názorů a vizí. K tomu potřebujeme jejich pluralitu. Spojené království je v Unii tahounem agendy růstu a vnitřního trhu. Bez těchto témat se neobejdeme. 

 

Jakkoli nemusíme mít a nemáme s našimi britskými přáteli stejný názor na vše a v řadě věcí se naše pozice i výrazně rozcházejí, je naším klíčovým národním zájmem udržet Spojené království v EU. Proto musíme mít porozumění také pro jeho obavy, stejně jako jsme měli v minulosti porozumění pro obavy a problémy mnoha jiných členských států, kvůli nimž jsme měnili smlouvy, přijímali narychlo množství legislativních aktů a přejímali finanční garance.