Novinky Mediální výstupy

(iDNES.cz) První týdny po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu podle europoslance Alexandra Vondry (ODS) naplno ukázaly, jak Evropská unie v posledních letech zaspala a stagnuje. „Jeho nástup je impozantní a rozvířilo to vody. Snad nás probere, když teď v přímém přenosu vidíme, že Evropa je jen takový skanzen, kde se neustále debatuje a sní o tom, jak by měl svět vypadat,“ říká v rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz Alexandr Vondra.

Americký prezident Donald Trump uvalil o víkendu 25procentní cla na dovoz zboží z Kanady a Mexika a dodal, že se teď chystá na Evropu, která se k USA „nechovala hezky“. Začala tím nová obchodní válka, jak velký problém to pro Česko bude?
Pokud to vyeskaluje ve skutečnou obchodní válku, kdy to bude nekonečný systém akce a protireakce, tak by to pro Evropu i Česko nepochybně problém byl. Protože pokud jde o čistý obchod, tak naše část Evropy má s USA významný přebytek. Mělo by to pochopitelně za následek recesi a chudnutí. My na tom navíc můžeme tratit víc než Amerika, protože tam vyvážíme zboží, zatímco oni k nám vyvážejí služby a kapitál a to už se řídí trochu jinými pravidly. Je teď na Evropské komisi, aby našla řešení. A já se už delší dobu v europarlamentu ptám, kde je náš plán, jak budeme s Trumpem jednat. Ani on si totiž podle mě eskalaci nepřeje.

Proč to tedy dělá?
On to používá jako klacek, aby dosáhl jiných cílů. Třeba v případě Mexika a Kanady říká, že tím chce omezit dovoz drog a zejména fentanylu do USA, protože tam je to opravdu velký sociální problém. A vůči Evropě zase říkal, že chce, abychom z USA dováželi více energetických surovin, když jsme teď omezili jejich přísun z Ruska. Ať teď odebíráme americký zkapalněný plyn a ropu. Každopádně je třeba s ním o tom jednat, protože když to neuděláme, tak to pak může vyústit v eskalaci a na tom nevydělá nikdo.

Co mu kromě odebírání amerického plynu a ropy může Evropa nabídnout?
Jednou z možností je snížení unijních cel na americká auta. Protože dnes třeba pro osobní automobily jsou cla vyšší v Evropě než v USA. Musíme zkrátka nabídnout nějaké gesto dobré vůle. A zrovna u cel na auta je ten rozdíl poměrně markantní, zatímco Evropa má cla 10 procent, USA jen 2,5 procenta.

Americký prezident Donald Trump uvalil o víkendu 25procentní cla na dovoz zboží z Kanady a Mexika a dodal, že se teď chystá na Evropu, která se k USA „nechovala hezky“. Začala tím nová obchodní válka, jak velký problém to pro Česko bude?
Pokud to vyeskaluje ve skutečnou obchodní válku, kdy to bude nekonečný systém akce a protireakce, tak by to pro Evropu i Česko nepochybně problém byl. Protože pokud jde o čistý obchod, tak naše část Evropy má s USA významný přebytek. Mělo by to pochopitelně za následek recesi a chudnutí. My na tom navíc můžeme tratit víc než Amerika, protože tam vyvážíme zboží, zatímco oni k nám vyvážejí služby a kapitál a to už se řídí trochu jinými pravidly. Je teď na Evropské komisi, aby našla řešení. A já se už delší dobu v europarlamentu ptám, kde je náš plán, jak budeme s Trumpem jednat. Ani on si totiž podle mě eskalaci nepřeje.

Pro bezpečnost USA je desetkrát důležitější Grónsko než Ukrajina. Dánsko je sice milá země, ale jakou má vlastně motivaci Grónsko držet? Akorát tam utápí půl miliardy eur ročně.
Proč to tedy dělá?
On to používá jako klacek, aby dosáhl jiných cílů. Třeba v případě Mexika a Kanady říká, že tím chce omezit dovoz drog a zejména fentanylu do USA, protože tam je to opravdu velký sociální problém. A vůči Evropě zase říkal, že chce, abychom z USA dováželi více energetických surovin, když jsme teď omezili jejich přísun z Ruska. Ať teď odebíráme americký zkapalněný plyn a ropu. Každopádně je třeba s ním o tom jednat, protože když to neuděláme, tak to pak může vyústit v eskalaci a na tom nevydělá nikdo.

Co mu kromě odebírání amerického plynu a ropy může Evropa nabídnout?
Jednou z možností je snížení unijních cel na americká auta. Protože dnes třeba pro osobní automobily jsou cla vyšší v Evropě než v USA. Musíme zkrátka nabídnout nějaké gesto dobré vůle. A zrovna u cel na auta je ten rozdíl poměrně markantní, zatímco Evropa má cla 10 procent, USA jen 2,5 procenta.

Myslíte, že už Evropská komise na nějakém takovém plánu pracuje?
Zatím jsem si toho, bohužel, nevšiml. Ursula von der Leyenová byla naposledy na veřejnosti v Davosu, kde mluvila čistě ve frázích, že budeme s Trumpem jednat o věcech společného globálního zájmu. To jsou prostě jen fráze. A všimněme si, že Trump nemluví ve frázích, ta jeho slova, to jsou přesně mířené údery, které třeba nemusíme brát nutně doslova, ale musíme je určitě brát vážně.

Trump zatím oznámil, že cla na Evropu uvalí brzy. V jaké výši je očekáváte?
Mluvil o deseti procentech, někdy to bylo i 25 procent. Ale to bude jen výkop a my budeme mít prostor k reakci nebo nějaké dohodě. A na to musejí být připraveni Ursula von der Leyenová i komisař pro obchod, kterého jsme jako Česko chtěli, ale stal se jím Slovák Maroš Šefčovič.

Jak konkrétně by vlastně Česko uvalení cel zasáhlo? Ekonomové mluví o stamiliardových škodách a propouštění desítek tisíc lidí...
... myslím, že bychom měli problémy dvojího typu. Jednak kvůli naší vysoké míře exportu a jednak proto, že významnou část našeho HDP tvoří provázanost s Německem. A Německo je už teď druhý rok v řadě v nominální recesi a cla by to jen prohloubila. A zadruhé se k tomu přidají vysoké ceny energií. A to v důsledku s tím, že náš průmysl je energeticky náročný, přinese znásobení těch problémů.

Když odhlédneme od cel, co celkově říkáte na první týdny Trumpa v úřadu?
No, já jen zírám. On skutečně vládne. Není to jako tady v Evropě, kde se pořád jen mluví, mluví, ale málo udělá. Na všechno se tu hledá složitý konsenzus, zatímco on tam od první vteřiny podepisuje exekutivní příkazy. Je to impozantní a rozvířilo to vody.

Americký prezident Donald Trump uvalil o víkendu 25procentní cla na dovoz zboží z Kanady a Mexika a dodal, že se teď chystá na Evropu, která se k USA „nechovala hezky“. Začala tím nová obchodní válka, jak velký problém to pro Česko bude?
Pokud to vyeskaluje ve skutečnou obchodní válku, kdy to bude nekonečný systém akce a protireakce, tak by to pro Evropu i Česko nepochybně problém byl. Protože pokud jde o čistý obchod, tak naše část Evropy má s USA významný přebytek. Mělo by to pochopitelně za následek recesi a chudnutí. My na tom navíc můžeme tratit víc než Amerika, protože tam vyvážíme zboží, zatímco oni k nám vyvážejí služby a kapitál a to už se řídí trochu jinými pravidly. Je teď na Evropské komisi, aby našla řešení. A já se už delší dobu v europarlamentu ptám, kde je náš plán, jak budeme s Trumpem jednat. Ani on si totiž podle mě eskalaci nepřeje.

Pro bezpečnost USA je desetkrát důležitější Grónsko než Ukrajina. Dánsko je sice milá země, ale jakou má vlastně motivaci Grónsko držet? Akorát tam utápí půl miliardy eur ročně.
Proč to tedy dělá?
On to používá jako klacek, aby dosáhl jiných cílů. Třeba v případě Mexika a Kanady říká, že tím chce omezit dovoz drog a zejména fentanylu do USA, protože tam je to opravdu velký sociální problém. A vůči Evropě zase říkal, že chce, abychom z USA dováželi více energetických surovin, když jsme teď omezili jejich přísun z Ruska. Ať teď odebíráme americký zkapalněný plyn a ropu. Každopádně je třeba s ním o tom jednat, protože když to neuděláme, tak to pak může vyústit v eskalaci a na tom nevydělá nikdo.

Co mu kromě odebírání amerického plynu a ropy může Evropa nabídnout?
Jednou z možností je snížení unijních cel na americká auta. Protože dnes třeba pro osobní automobily jsou cla vyšší v Evropě než v USA. Musíme zkrátka nabídnout nějaké gesto dobré vůle. A zrovna u cel na auta je ten rozdíl poměrně markantní, zatímco Evropa má cla 10 procent, USA jen 2,5 procenta.

Myslíte, že už Evropská komise na nějakém takovém plánu pracuje?
Zatím jsem si toho, bohužel, nevšiml. Ursula von der Leyenová byla naposledy na veřejnosti v Davosu, kde mluvila čistě ve frázích, že budeme s Trumpem jednat o věcech společného globálního zájmu. To jsou prostě jen fráze. A všimněme si, že Trump nemluví ve frázích, ta jeho slova, to jsou přesně mířené údery, které třeba nemusíme brát nutně doslova, ale musíme je určitě brát vážně.

Trump zatím oznámil, že cla na Evropu uvalí brzy. V jaké výši je očekáváte?
Mluvil o deseti procentech, někdy to bylo i 25 procent. Ale to bude jen výkop a my budeme mít prostor k reakci nebo nějaké dohodě. A na to musejí být připraveni Ursula von der Leyenová i komisař pro obchod, kterého jsme jako Česko chtěli, ale stal se jím Slovák Maroš Šefčovič.

Jak konkrétně by vlastně Česko uvalení cel zasáhlo? Ekonomové mluví o stamiliardových škodách a propouštění desítek tisíc lidí...
... myslím, že bychom měli problémy dvojího typu. Jednak kvůli naší vysoké míře exportu a jednak proto, že významnou část našeho HDP tvoří provázanost s Německem. A Německo je už teď druhý rok v řadě v nominální recesi a cla by to jen prohloubila. A zadruhé se k tomu přidají vysoké ceny energií. A to v důsledku s tím, že náš průmysl je energeticky náročný, přinese znásobení těch problémů.

Když odhlédneme od cel, co celkově říkáte na první týdny Trumpa v úřadu?
No, já jen zírám. On skutečně vládne. Není to jako tady v Evropě, kde se pořád jen mluví, mluví, ale málo udělá. Na všechno se tu hledá složitý konsenzus, zatímco on tam od první vteřiny podepisuje exekutivní příkazy. Je to impozantní a rozvířilo to vody.

Myslíte, že to i Evropu probere z letargie, kdy je v posledních letech místo inovací spíše lídrem v regulacích?
Já doufám. V přímém přenosu teď vidíme, že Evropa je takový skanzen, ve kterém se jen neustále debatuje a sní o tom, jaký by svět měl v ideálním případě být a jak by státy měly spolupracovat na globální úrovni. Ale to je pryč. Já se z toho neraduji, ale je to pryč. Ten svět, jaký jsme tu teď 35 let zažívali, svět globální propojenosti, kdy se postupovalo podle domluvených pravidel, což hrálo Evropě i Česku do karet, je pryč. Představa, že tu bude fungovat ta naše měkká moc, že jdeme příkladem a všichni nás budou následovat, na to už se dneska nehraje. Musíme se probudit. A Donald Trump není příčinou té situace, on je jen jejím důsledkem.

Jak na to má ale Evropa reagovat?
Neexistuje žádná akce, která nám bude garantovat úspěch. Ale něco udělat musíme, protože když budeme v tomhle spánku pokračovat, tak je to cesta do skanzenu a k marginalizaci Evropy. Podle mě máme dvě možnosti. Jedné říkám Bismarck – to je zcentralizovat Unii, vytvořit silný sociální systém a velký zbrojní program. Ale je otázka, kde na to vzít zdroje. Navíc přísná centralizace je tak trochu proti logice evropské konstrukce. Víme, jak všechny tyto pokusy v historii skončily.

A ta druhá možnost?
Té říkám Benátky. Ta vyžaduje deregulaci a tvrdou vnitřní soutěž. Třeba v tom, že nebudeme natvrdo zakazovat spalovací motory, ale dáme trhu nějakou motivaci, formou třeba daňové úlevy. Říkají tomu daňová harmonizace. Zkrátka deregulovat soutěž, jako to kdysi v Benátkách později generovalo inovace a umělce, jako byl Leonardo da Vinci či Michelangelo a další v renesanční Itálii.

Trump také začal mluvit až o pěti procentech na obranu. Česko teď poprvé dalo dvě procenta a experti říkají, že pět procent už nejde utratit rozumně a odpovědně. Přehání Trump?
Znáte, jak funguje trh v Istanbulu? Jestli jste tam byli, tak jistě víte, že oni stanoví nějakou počáteční cenu a od té se smlouvá níž. Takže my teď splnili horko těžko dvě procenta, Trump chce pět, tak se dostaneme někam na tři nebo tři a půl procenta.

Před volbami také Trump slíbil, že ukončí válku na Ukrajině. Dojde k tomu už letos?
On říkal, že ji ukončí během jednoho dne. Ale jak jsem uvedl, neberme ho doslovně, ale vážně. Myslím, že určitou roli už hraje únava na ukrajinské straně, to je evidentní. Ale oni na tom Rusové nebudou o moc lépe. Je podle mě naděje, že ta válka letos skončit může. Trump na to bude hrát a má nástroje, aby k tomu Rusko donutil. Pro nás je ale nejdůležitější, aby to byl skutečný mír a nikoliv jen přestávka před dalším pokračováním. A to je věc jednání a podmínek. Pro Evropu by podle mě bylo daleko schůdnější tam poslat zbraně než vojáky (kteří by garantovali bezpečnost). Ale bezpochyby ty náklady na mír musí nést hlavně Evropa.

USA se na tom nemají podílet?
To je hlavně zájem Evropy. Trochu odbočím, ale pro bezpečnost USA je desetkrát důležitější Grónsko než Ukrajina. Byť Trump volí nestandardní jazyk, tak o tomhle nemůže být pochyb. A ne kvůli surovinám. Přes Grónsko jdou přece všechny ty trajektorie ruských mezikontinentálních raket a USA tam mají dokonce protiraketovou obranu. A teď k té situaci. Dánsko je sice milá země, ale jakou má vlastně motivaci Grónsko držet? Akorát tam utápí půl miliardy eur ročně. Oni navíc Grónsku a jeho obyvatelům slíbili právo na sebeurčení. Mohou tedy uspořádat referendum a připojit se, ke komu chtějí. Teď se hodně mluví o tom, jak někdo zfalšoval volby v Rumunsku, kde je 20 milionů lidí. Vezměte si, jak by to bylo snadné v Grónsku, které má jen 56 tisíc obyvatel. A co kdyby to třeba udělala Čína, která v Arktidě žádnou předsunutou základnu zatím nemá. No to by se Američani mohli jít klouzat. To jen dokresluje, že USA mají daleko větší starosti než Ukrajinu.

Trump také v prvních dnech mandátu odstoupil od Pařížské klimatické dohody. Řekl, že Green Deal v USA končí. Co to bude znamenat pro Evropu, když šéfka Komise Ursula von der Leyenová řekla, že EU na Green Dealu dál trvá a půjde touto cestou?
Na podzim bylo slyšení nových komisařů. A já jsem se tehdy komisařů, kteří to teď mají na starosti, ptal: Den po inauguraci Donald Trump oznámí, že odstupuje od Pařížské dohody. Zároveň řekne, že ukončuje veškeré financování boje s klimatickou změnou. Jaký je náš plán B? S čím jako EU přijdeme? Oni si ale tu otázku vůbec nepřipouštěli. Říkali, že pojedeme dál, jako by se nechumelilo. A to byl důvod, proč jsem pro tu komisi nakonec nezvedl ruku. Vadí mi ta nepřipravenost na tenhle nový svět.

I v Evropě se mluví o tom, že by se Green Deal měl změnit. Myslíte, že k tomu dojde?
Zastánci Green Dealu už o něm jako o Green Dealu moc nemluví. Dospěli k názoru, že marketingově jim to slovo škodí. No, ale my k tomu komisi musíme dotlačit. Parlament se teď přece jenom víc vybalancoval, takže to hlasování není z mého pohledu předem prohraná záležitost. Pokud se to ale nepodaří, tak z Evropy bude skanzen.

Co by to v praxi znamenalo, jaký je ten nejhorší scénář? Máme si představit, že by padaly třeba německé automobilky?
Abych nemluvil zase jen o spalovacím motoru, tak uvedu jiný příklad. V Cadarache na jihu Francie je experimentální, termonukleární reaktor, což je velice důležitá věc, která kdyby vyšla, tak máme levný zdroj energie. Je to mezinárodní projekt, podílely se na něm všechny významné země. A právě na něm se ukázalo, že asijské země (dodavatelé některých součástek reaktoru), ale teď nebudu jmenovat, jsou třeba rychlé, jenže teď najednou zjišťují, že jim to tam o nějaké milimetry nesedí a musí se to předělávat. Na Evropana se sice dneska o něco déle čeká, ale nakonec to vždy sedne. To je jedna věc, kde se vzdáváme zbytečně rychle konkurenčních výhod. Pak se také musí trošku pustit otěže ekonomické kreativitě. Víc těch Benátek a méně Bismarcka.

(Autor: Eva Pospíšilová, Jiří Vachtl)

Rozhovor vyšel na serveru iDNES.cz.

Alexandr Vondra

místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR)
poslanec EP
místopředseda strany