Co děti, mají si kde hrát? A sportovat?
(ECHO24.cz) Nebylo to sice tak pompézní jako loni v Paříži, ale v mnohém se ta atmosféra přirovnat dala. A v něčem to možná bylo i silnější. Zahájení Olympiády dětí a mládeže, které se uplynulou neděli konalo v napěchované třinecké Werk Aréně, bylo nejen úchvatné, jak jsem měl tu čest se přímo na místě přesvědčit. Kromě všeobecného nadšení se ve vzduchu vznášela i naděje, že sport má u nás dobře nakročeno i u mladé generace.
Těší mě to hned z několika důvodů. Jako bývalého vrcholového sportovce, protože mám radost, když vidím nové sportovní talenty. Jako obyvatele Moravskoslezského kraje, kde mám své kořeny a kde se olympiáda mladých koná. No a v neposlední řadě i jako politika, protože sport je jednou z mých hlavních agend v parlamentu.
Letošní Olympiády děti a mládeže se účastí celkem 1127 sportovců ze všech krajů, kteří zápolí v 27 disciplínách pokrývajících celkem tucet sportů. Věřím, že řada z nich to dotáhne k medailím i v soutěžích dospělých. (více o olympiádě najdete
A zmíním ještě jednu nadějnou zkušenost z minulých dnů. U nás doma ve Frenštátě pod Radhoštěm jsem s radostí přijal pozvání do mateřské školy Markova, pár dní poté jsem navštívil MŠ Jeřabinka v blízké Kopřivnici. A sportovní nadšení dětí mě moc příjemně překvapilo. Nejen, že je nenudilo povídání o mých sportovních zážitcích, ale děti naprosto otevřeně dávaly najevo zájem o sport. Super! Tak třeba i tady roste pár budoucích talentů.
Bohužel ale všechno není tak světlem ozářené, jako nadšení z olympiády mladých či zájem mezi dětmi v mateřské škole. Vůči sportovcům – ať už profesionálním, amatérským nebo takzvaně rekreačním – včetně těch nejmladších máme stále dluh. Sice se ho v posledních letech daří umazávat, ale slovy Emila Zátopka, chtělo by to přidat.
Sám se o to snažím od doby, kdy jsem se aktivně sportu věnoval. Ale ještě víc teď v Poslanecké sněmovně, kde finišuji už s druhým volebním obdobím a připravuji se na další. Moji práci ať samozřejmě zhodnotí jiní. Přiznám se ale, že za pár věcí jsem opravdu rád. Třeba za novelu, která zlepšila fungování Národní sportovní agentury, protože odtud plyne podpora sportovních klubů, a tedy i mladých nadějí. A na stole je už skoro hotový, upravený zákon o podpoře sportu, který by – jak doufám – měl podmínky pro sportující děti a mládež zásadním způsobem zlepšit.
Nejde přitom jen o hon za medailemi, jakkoliv jsou hezkým a spravedlivým oceněním za léta snahy, píle, vůle a odříkání. Je to i o celkové kondici obyvatelstva, což má také své zdravotní přesahy. Dobře víme, co (nejen) s mladými a jejich fyzickou i psychickou kondicí udělala covidová karanténa… To byla ovšem jen dočasná, jakkoliv závažná věc. Z dlouhodobého hlediska jde o zázemí ke sportu, které stále není v potěšující formě.
Odhaduje se například, že „deficit“ v oblasti sportovní infrastruktury činí za uplynulá desetiletí přes 200 miliard korun. Neboli, jestli chceme mít funkční kluby, nerozpadající se sportoviště a dostatek schopných trenérů, nesmíme to podcenit.
Nadšení stovek dětí a mládežníků, které jsem v posledních dnech viděl, je v tomhle ohledu tou nejsilnější vzpruhou. A závazkem, který jsem cítil ve skokanské kombinéze, a ještě intenzivněji ho vnímám teď v poslaneckém obleku. Nepromarněme to úžasné nadšení!
poslanec PČR