Novinky Mediální výstupy

(FORUM 24) Sněmovna je v tomto volebním období velmi náročná pro všechny. Dochází ke zneužívání jednacího řádu, efektivita je nízká, říká místopředsedkyně ODS Eva Decroix. I přes to se ale podle ní podařilo prosadit a odhlasovat vše, co bylo nezbytné. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví také o koalici SPOLU a nadcházejících sněmovních volbách.

Přestože často říkáte, že průzkumům nepřikládáte příliš velkou váhu, premiér Fiala už dříve zmínil, že koalice SPOLU by mohla získat 30 procent. Vidíte to stejně, vzhledem k tomu, že průzkumy zatím taková čísla neukazují?

Já jako politik považuji za svou hlavní povinnost přesvědčovat občany o tom, že moje vize a představa o dalším směřování této země jsou správné. Průzkumy beru jako lakmusový papírek aktuální nálady ve společnosti, ale nic víc. Na mé vizi, přesvědčení a odhodlání udělat maximum pro volební vítězství to nic nemění. Ať už bych měla v průzkumech vysoká procenta, nebo nízká procenta, tak budu nadále dělat to, co považuji za správné.

Průzkumy nicméně ukazují, jak volby dopadnou, což ovlivní i to, zda budete v práci politika dál pokračovat.

Jediná skutečná indicie, která je rozhodující, je výsledek voleb.

Koalice SPOLU nyní řeší kandidátky, jednotlivé strany vybírají lídry. Kdy představíte finální kandidátky?

To vám řeknu přesně – až bude vše dohodnuto.

Vy budete za ODS lídrem na Vysočině, je to tak?

Ano, budu se o to ucházet. Ale jestli tomu tak bude, záleží na dohodě v rámci celé koalice. Myslím si, že je důležité dívat se na skládání kandidátek komplexně, ne jen z perspektivy jednotlivců. Koalice by měla dávat smysl co do osobností, témat a fungování ve sněmovně. Proto není podstatné, co já osobně chci, ale jak to bude fungovat jako celek. Politika by měla být soutěží nejlepších. Já mám samozřejmě zájem vést kandidátku na Vysočině.

A jak budou rozděleny kraje? Kolik krajů připadne ODS, kolik TOP 09 a kolik lidovcům?

To se teprve vyjednává. Záleží to na síle jednotlivých stran i lídrů. Důležité je, aby koalice byla koherentní a dostatečně silná, aby měla silnou důvěru a aby byla schopná volby vyhrát.

Jak bude vypadat kampaň koalice SPOLU? Bude spíše mezi lidmi, nebo spíše online?

Bude to kampaň, že si jdeme pro vítězství.

A konkrétně?

Zahrne vše. Žijeme v době, kdy jsme zahlceni obrovským množstvím informací, a kampaň bude zajímavá ve dvou věcech. Začala v podstatě 1. ledna, dnes už celá republika žije v kampani, ačkoliv ještě nebyl vyhlášen termín voleb. To znamená, ta atmosféra je velmi vyhrocená a sněmovní volby budou tématem celého roku. To je náročné pro občany, o jejich pozornost se budou přetahovat politici a může je to postupně i otravovat. To je jedna věc, která bude hodně ovlivňovat tyto volby.

Druhá věc je situace, ve které se nacházíme v Evropě. Vlna populismu, extremismu a celková geopolitická situace bude výrazně silná v kampani. Pro mě jsou to opravdu volby o tom, jestli zůstáváme na západě a zůstáváme demokracií, nebo nám víc voní autokracie a půjdeme cestou Slovenska a Maďarska.

Čekám, že předvolební atmosféra bude hodně vyhrocená, že to nebude hezká kampaň, a jsem připravena do toho dát všechno. Dává mi to smysl, nejen politicky, ale i hodnotově. Je to opravdu boj o budoucnost státu.

Kampaň tedy bude vedena všemi prostředky, považuji za důležité snažit se přesvědčit každého. Osobně bych zdůraznila kontakt s lidmi. Mám pocit, že v online prostředí je to dnes velmi složité. Mezi lidmi mě to baví a jsem přesvědčená, že možnost potkat politika, bavit se s ním o starostech a vizích, je úplně jiná, než co jsme schopni dostat do onlinu.

Bude do sněmovních voleb a kampaně nějak zapojena Mladá ODS?

Mladá ODS je nyní velmi aktivní, což mě těší. Cílem je, aby se do voleb zapojila celá společnost, včetně mladé generace. Myslím, že to je velká výzva pro nás všechny, jakým způsobem zapojit ty, o jejichž budoucnost se jedná.

Jak se stavíte ke kroužkování? ODS má v tomhle trochu nevýhodu oproti dalším koaličním stranám, její voliči nejsou tolik zvyklí kroužkovat. Budete to nějak řešit?

V kampani a ve volbách mají vždy vyhrávat ti, kteří budou následně plnit program a zastupovat své voliče. Kandidátky mají být postaveny tak, aby nějakým způsobem reprezentovaly společnost, ať už co se týče věku, odbornosti, ženy, muži. Potom si myslím, že je přirozené, že každý volič může mít nějakou preferenci. Je to součást volebního systému, ta možnost tu je. A je na voliči, jak ji využije.

Vy tedy jako politici ODS nebudete vyzývat voliče, aby vás kroužkovali?

Já si myslím, že ve volbách má vždy vyhrát ten nejlepší. A to musí zhodnotit samotný volič.

V minulých volbách jste částečně stavěli kampaň na Antibabiš rétorice. Plánujete se k tomu letos nějakým způsobem vracet?

Co je to Antibabiš rétorika? Je Antibabiš to, že upozorňujeme na lži, nebezpečí a kroky, které dělá protistrana? To přece není Antibabiš. To slovo si vymyslel sám Babiš, protože se mu líbí. Součástí politického souboje je vždy to, že za prvé říkám, co chci dělat já, a za druhé upozorňuji na to, co dělá druhá strana špatně. Antibabiš je úplný výmysl. Je zcela přirozené, že každá strana upozorňuje na chyby druhé strany. Denně se to děje ve sněmovně. Co dělá Babiš? Věnuje 90 procent svého času tomu, aby útočil na Fialu. Říkáme tomu Antifiala? Neříkáme.

Je to zcela přirozené. Já samozřejmě v rámci své politické práce budu upozorňovat na lži a hlouposti opozice. Stejně tak považuji za správné ukázat, v čem se lišíme od druhé strany. Pokud říkám, že zastupujeme určitý názorový proud, a ten druhý názorový proud je špatně, není to ani Antiokamura, ani Antibabiš. To je standardní politická kampaň. Lidé musí vědět, z čeho si vybírají. Přece nechceme politika, který jen sedí, nechá druhou stranu slibovat hory doly a vymýšlet si cokoliv. Je zcela přirozené, že se proti tomu ohradíme. Ohradit se proti názorovému oponentovi je základ politiky.

Jaká budou podle vás hlavní témata těchto voleb?

Ta, co řeší občané. Především řešíme naši bezpečnost. Dlouhá léta jsme měli pocit, že je to něco samozřejmého. Já pocházím z generace, která byla vychovávána v přesvědčení, že v Evropě máme mír a že to tak bude navždy. Dnes víme, že to taková jistota není.

Myslím, že bezpečnost je první věc, co má zajišťovat stát. Bez bezpečnosti totiž nic ostatního nefunguje. Zahrnuje to nejen bezpečnost vnitřní, aby se lidé cítili bezpečně na ulicích, ale především tu vnější. Nemůžeme spoléhat na to, že ji za nás vyřeší někdo jiný. I když se může zdát, že se to občanů přímo netýká, stát musí myslet o dva kroky dopředu, aby tato situace vydržela. To je klíčová priorita, ačkoliv se o ni někdy vede ohromný politický, ideologický a dezinformační boj.

Druhé zásadní téma je ekonomika. Ta s bezpečností úzce souvisí. Aby stát fungoval a byl silný, musí mít funkční ekonomiku. To zahrnuje i osobní situaci každé rodiny, aby měla jistotu, že za dva roky bude čím topit, svítit, že si bude moci zaplatit školu, pokrýt základní životní potřeby a mít výhled na prosperitu. Řada věcí se nám díky bohu podařila – zvládli jsme inflaci, aniž by se ekonomika zhroutila, a také otázku energií. Tyto kroky zajistily stabilitu země a současně jsme připravili věci, které jsou schopny ekonomiku dál rozvíjet. Zmínila bych například stavbu Dukovan.

Český stát je průmyslový, ale musíme se přizpůsobit 21. století. Nemůžeme se opírat o průmysl 19. století, ale musíme budovat moderní odvětví, jako jsou čipové továrny a další moderní technologie. Spolupráce s Tchaj-wanem je v tomto směru klíčová.

Základní témata tedy budou bezpečnost a ekonomika, protože ty ovlivňují každého z nás. Když si představíme Maslowovu pyramidu potřeb, dlouho jsme řešili spíše její vrchol – otázky genderu, rovností a menšin. Ty jsou samozřejmě důležité, ale nyní se musíme vrátit k základním potřebám. Bezpečnost a ekonomická stabilita jsou prioritou, na které lze stavět.

Jsem přesvědčena, že Česká republika na to má. Máme ohromný potenciál, především v lidech – v české vynalézavosti, šikovnosti a schopnosti hledat nová řešení. To musíme jenom podpořit.

Ředitel Bezpečnostní informační služby minulý týden upozornil, že Česko by mohlo být před volbami terčem dezinformací a pokusů nějakým způsobem volby ovlivnit. Připravujete se na to nějak?

To není informace, která by byla nová. Ti, kteří o těchto věcech přemýšlejí a sledují dění okolo, vědí, že se to děje. Ruské vlivové a dezinformační kampaně zde běží dlouhodobě, na každodenní bázi. Dokonce si myslím, že jsme si na ně tak trochu zvykli. Už je vlastně považujeme za téměř něco normálního a skoro nejsme schopni je ani rozlišit.

My se na to připravujeme. To, že se tomu věnuje BIS, je důkazem toho, že stát situaci monitoruje, vnímá a eviduje. Společenská diskuze je však mnohem složitější. U nás jsou po 40 letech komunistického režimu slova jako „propaganda“, „vlastenectví“ nebo „stát“ do určité míry devalorizovány. A kdykoliv otevřeme diskuzi o tom, že zde máme dezinformace a že je potřeba je regulovat, omezit nebo nastavit nějaká pravidla, okamžitě někdo vyskočí a řekne, že je to omezení svobody slova.

Za mě je to zásadní nepochopení. Když jsem to vysvětlovala studentům, použila jsem jedno přirovnání: Představme si, že nám tady vznikla ohromná čtyřproudová dálnice, na které někteří „létají“ dvě stě kilometrů v hodině, není vůbec žádná regulace, a ohrožují tím úplně všechny. A do toho demokracie tam jede svých poctivých osmdesát kilometrů v hodině. Ale tím, že není vůbec žádná regulace, je to vlastně smrtonosné prostředí.

Vzhledem k tomu, jak rychlý byl nástup sociálních sítí a stát nemá zatím vůbec žádnou možnost do nich zasahovat, si neuvědomujeme, jak moc to ve výsledku ovlivňuje celé fungování společnosti. My jsme se jako demokracie naučili, co mají dělat média. Ta mají svá pravidla, etiku a respektují je. Ale najednou tu máme úplnou informační džungli, kde si každý může dělat, co chce, a neexistuje žádná regulace.

Myslím si, že nastavit nějaká pravidla neznamená zasahovat do svobody slova. Prostě tomu dáváme určitá pravidla, aby to nebylo tak nebezpečné, jako je to teď. Se smutkem vnímám, že nejsme aktuálně schopni tento problém řešit, protože to není jen úkol pro českou vládu. To řešení je samozřejmě na úrovni Evropské unie. Nelze to dělat pouze uvnitř hranic. Zároveň trochu přešlapujeme a vývoj je tak rychlý, že než si rozmyslíme, co s ním, technologie nás předběhne. Když jste zmínila nějaké přímé zasahování, jen si vezměme například deepfake. Brzy už nebudu schopna vysvětlit svým voličům, co jsem řekla a co neřekla.

Momentálně vedeme diskuzi o tom, že hrubé šíření nepravdivých informací by mělo být minimálně trestné. Ale musíme si také říct, že je to složité. Dá se to ukázat i na příkladu té diskuze kolem plakátu SPD, na kterém byl černošský chirurg. I když se to řeší soudně, ten zásah do společnosti je obtížné anulovat. Tohle jsou výzvy, které stojí nejen před námi, ale před celou Evropou, protože tento problém nás válcuje napříč celým kontinentem.

Dokážete si po volbách představit spolupráci s někým jiným než s vládními stranami, tedy se Starosty a případně Piráty?

Jestli vaše otázka směřuje k tomu, zda jsme připraveni uzavřít koalici s ANO, tak odpovídám, že ne.

Nejen s ANO, třeba i s někým z mimoparlamentních subjektů?

Nevím, kdo bude mimoparlamentní subjekt. Představa, že bych byla v koalici s SPD, tak jdu domů. Jakékoliv koalice, které jsme schopni skládat, musí mít nějaký základní hodnotový průnik. Jinak je to zaprvé lež pro občany, a zadruhé to ani nemůže fungovat jako vládnutí.

My nemáme většinový systém, máme proporcionální systém, který vyžaduje skládání koalic. U nás nefungují jednobarevné vlády. Klade to ohromné požadavky na voliče, mohou propadat hlasy nebo se do parlamentu dostávají více či méně obskurní strany. Mým zájmem je, aby se do sněmovny dostaly takové strany, se kterými budeme mít hodnotový a politický průnik. Skládat koalice s někým, kdo je na opačném spektru, nepovažuji za správné. Ničeho tím nedosáhnete a poškodíte důvěru, kterou vám voliči dali.

TOP 09 už hlásila, že bude chtít do koaliční smlouvy dát termín přijetí eura a že bude chtít samostatné ministerstvo pro vědu. Souhlasila by s tím ODS?

TOP 09 by především neměla hlásit své koaliční požadavky do médií, ale měla by je učinit součástí nějakého jednání. A až to bude dohodnuto, pak to bude součástí koaliční smlouvy. Nemám ráda, když se dělají taková mediální ultimáta. Euro je jistě politické téma, které nejde shodit ze stolu. Ale já nebudu ta, která bude říkat, že to musí být tak, nebo jinak.

Euro je navíc složité téma, protože společnost je na něm rozštěpená. Máme zastupitelskou demokracii a máme dělat to, k čemu nás voliči zvolí. Pokud z dnešních průzkumů vyplývá, že 70 procent lidí euro nechce, musíme nejdřív vyřešit to, aby alespoň polovina společnosti byla s eurem ztotožněná. Já dlouhodobě zastávám názor, že tento proevropský směr by měl být zdůrazněn a má být součástí našich politik. To však musí být nejen předmětem politického vyjednávání, ale také diskuze se společností.

Euro se v tomto volebním období podařilo částečně zapojit do naší ekonomiky, ať už jde o účtování v eurech nebo možnost výplat v této měně. Není to pro český průmysl neznámá veličina. Ale výsledné rozhodnutí nezáleží na tom, která strana si dupne, ale na tom, že odpovídá diskuzi ve společnosti. Pak jsme schopni takové politické rozhodnutí přijmout odpovědně.

Ve sněmovně teď čeká ještě několik stovek návrhů k projednání a ke schválení. Co z toho je prioritou pro ODS? Co určitě chcete ještě stihnout?

Priority pro mě jsou přesně takové, které odpovídají aktuální situaci, kterou jsem popsala v rámci volební kampaně. Pokud chceme pracovat na ekonomice, je důležité zpružnění pracovního trhu, takže flexinovela je pro mě prioritou. Myslím si, že je to i koaliční priorita. Má pomoci ekonomice, zaměstnancům i zaměstnavatelům. Je tam mnoho věcí, které pomáhají například maminkám na rodičovské dovolené.

Další prioritou je jednotná sociální dávka. Mně se na ní moc líbí nejen to, že zjednodušuje systém, ve kterém se nikdo pořádně nevyzná. Ti, kdo se v něm vyznají, z toho jen často těží. Zjednodušení je skvělé, a pokud je navíc možné žádat digitálně, je to ještě lepší. Současně zavádí jednotná kritéria pro pomoc – máme příjem, nějakou majetkovou situaci, a na základě toho stát může pomoci. Stát pak může pomoci i více, pokud se sami snažíme dostat ze složité situace, pokud se staráme o děti a posíláme je do školy. To jsou motivační prvky, které by měly být přirozené.

Navazuje i na další kroky ministerstva práce a sociálních věcí, kde se některé oblasti podařilo efektivně zdigitalizovat. Podobně i ministerstvo dopravy – považujeme už za samozřejmé, že nám přijde upozornění na skončení dálniční známky do mobilu, nebo že je možné převést auto bez hodinových front na inspektorátech. Tak by měla digitalizace fungovat, že ji občan považuje za přirozenou.

Co se týče přímo sněmovny – jak vnímáte její fungování v tomto volebním období?

Fungování poslanecké sněmovny je téma celého tohoto volebního období. Jednací řád, jak byl koncipován, stavěl na principech slušnosti, osobní integrity a odpovědnosti jednotlivých poslanců. Zároveň na rozdíl od mnoha jiných jednacích řádů poskytuje poslancům obrovskou svobodu, protože práva nejsou vázána na frakce nebo kluby, ale na jednotlivé poslance. S čím ale nepočítal, je, že do sněmovny přijdou poslanci, kteří osobní integritu, odpovědnost a respekt k jednacímu řádu nemají. Dnes je jasné, že je jednací řád zneužíván, což vede k absurdním situacím, které ho vyprazdňují obsahu.

Od začátku volebního období tvrdím, že některé věci, které se ukázaly jako přežité, je třeba změnit. Je však fér říct, že na tom dlouho nebyla politická shoda. Pokud máme měnit jednací řád, musíme to vyjednat zde, ve sněmovně. Nemyslím, že k něčemu vede, když se tyto věci křičí do světa ve smyslu „sněmovna je neefektivní“ a dělá se z toho nějaké demonstrativní PR. Ve výsledku to jen poškodí její obraz.

Sněmovna je v tomto volebním období velmi náročná pro všechny. Dochází ke zneužívání jednacího řádu, efektivita je nízká. Je také náročná proto, že doba je náročná. Když je válka, nebo hrozí, že nebude čím topit, tak si nevyberete, kdy budou mimořádné schůze. Práce poslance je služba. Šli jsme do ní dobrovolně, a na prvním místě má být fungování státu.

Navzdory veškeré náročnosti jsme dokázali prosadit a odhlasovat vše, co bylo nezbytné. Vyžadovalo to větší osobní zapojení a naši menší přítomnost v regionech, což netěší ani koaliční, ani opoziční poslance. Ale je to na nás, abychom si tady uvnitř našli většinu a dohodli se, jakým způsobem to bude fungovat. Bez toho to nepůjde.

A když říkáte, že shoda na změně jednacího řádu nebyla, jak je to teď? Už ta shoda je?

Na některých aspektech ano. A zase – pokud chci být odpovědný politik, budu se snažit, aby to byla taková změna jednacího řádu, která projde napříč koalicí i opozicí. Samozřejmě, že by se to dalo udělat i nějakou vládní většinou, ale víme, že to není ideální.

Už od začátku bylo jasné – a to si myslím, že každý věděl – že změny by platily od začátku příštího volebního období. Věděli jsme, že v tomto volebním období bude potřeba fungovat podle současného řádu. Nyní je snaha nastavit procedury tak, aby v příštím volebním období, bez ohledu na jeho výsledky, byla situace lepší. Já jsem přesvědčená, že tahle komedie, která se tu děje, neprospívá vůbec ničemu a nikomu. Ať už budu na kterékoliv straně, nepotřebuji šestihodinový projev k tomu, abych někoho přesvědčila o své pravdě.

Věřím, že dnes už je určitá snaha o dohodu. Ale je to v jednání. Sněmovna není o tom, že něco chci a je to moje svaté právo. Sněmovna je o tom, že si na to musím dokázat najít podporu, a to se děje. Neděje se to tak, že se o tom mluví v médiích, ale tím, že si tady uvnitř musíme najít spojence.

(Autor: Dominika Machová)

Eva Decroix

místopředsedkyně strany
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady