Novinky Mediální výstupy

(eXtra.cz) Předseda Senátu Miloš Vystrčil možná působí v televizi až příliš seriózně, ale v uvolněném projevu je velmi vtipný a hlavně povídavý, ani se mu nemusí klást mnoho otázek a poměrně dost věcí vám řekne sám. V pořadu PoliTikTok jsme si povídali o jeho mládí a o tom, co vyváděli na táborech, o buržoazním původu jeho rodiny, o tom, jak dnešní společnost pracuje se svobodou a zároveň s mnoha pravidly. Mluvil o svých vnucích a jak spolu tráví volný čas, o jeho lásce k matematice a k městu Telč, o jeho vášni pro fotbal a bylo vlastně docela fajn vidět, jak se Miloš Vystrčil dojal během vzpomínky na svého kamaráda Jaroslava Kuberu.

O svých sociálních sítích
Twitter si dělám úplně sám. Někdy se stane, že ten příspěvek potom nezveřejňuju, ale nestane se, že by neprošel kontrolou nebo tím, že bych ho přímo nepsal. Na Facebooku jsem taky docela aktivní, ale Instagram už úplně není jenom moje práce, tam už mi pomáhají lidé z týmu.

Kdo jsem?
Řekl bych normální člověk, děda, manžel, zároveň náruživý sportovec. Jsem člověk, který, když něco dělá, tak se to snaží dělat naplno a většinou to buď ostatní štve, nebo je někdy strhne. Miluju sport, bez pohybu, si neumím život představit, třeba nepoužívám ani výtahy. Mám rád rodinu a vnoučata a dcery a jsem rád, když s nimi mohou trávit volný čas. Mám rád, když podstoupíte nějakou námahu nebo se nějakým způsobem vyčerpáte, ale pak si to užijete ve smyslu toho, že si třeba sednete do hospůdky s kamarády a popovídáte si a prožijete společné chvíle.

Miluju Telč a prázdniny v Telči, protože prázdniny v Telči, to není jenom festival, to je způsob života, všechny do Telče vždycky zvu, protože tam vás to úžasně nabije. Genius loci, město UNESCO, mladí lidé, kteří tam přijíždějí a poslouchá se tam hudba, jsou tam divadélka, besedy se zajímavými lidmi, to vše je Telč a když se mě ptají, kde jsem na prázdninách, tak jsem doma v Telči.

O diskuzích na sociálních sítích
Používám je jako prostředek k tomu, abych říkal, co dělám a případně proč to dělám, anebo co si myslím. A přiznávám, že jsem na nějaké debaty rezignoval, protože pokud napíšu na Twitter, že zítra vyjde slunce a pod tím se objeví třicet hejtů, že se snažím zviditelnit tím, že upozorňuju, že vyjde slunce, tak potom ta debata nemá moc smysl. Těch debat se příliš neúčastným, pokud to není nějaká kamarádská debata, debata o tom, jestli vyhraje Sparta, nebo Slavie. Stalo se mi párkrát, že jsem prostě někdy nevydržel. Reagoval jsem i na Twitteru na některé narážky, jednou to bylo v okamžiku, kdy podle mě byl kvůli svému blízkému příbuznému napaden Zbyněk Stanjura úplně nesmyslně a já jsem to nevydržel a musel jsem na to reagovat, protože to fakt byla sprosťárna nejvyššího stupně a podruhé to bylo v případě mladé filmařky, kdy měla projev na Lvech. Existují nějaký hranice, za který bychom neměli ani na těch sítích chodit.

O technokratech a jejich vlivu na politiku
Dneska do politiky více vstupují lidé, kteří si myslí, že hlavním cílem politika je slibovat a případně potom získat nějakou moc a tu využívat ve prospěch toho, co chce zejména on, co se jemu líbí. Přitom politika je služba a mělo by to být tak, že pokud do politiky jdete, tak proto, že uděláte něco, z čeho mají druzí radost. Třeba teď nadávají, že v nějakém okamžiku to znamená určitou ztrátu jejich pohodlí nebo větší výdaj, než by si představovali, ale do budoucna to znamená lepší život jejich dětí a případně i vnoučat, viz důchodová reforma nebo věci, které se týkají úsporných opatření. Úkolem politika je, aby nemyslel na sebe, aby na sebe jakoby zapomněl, protože teprve, když na sebe zapomenete, tak máte šanci, že si vás druzí zapamatují.

Proč šel do politiky
Já jsem do politiky nechtěl, já jsem chtěl učit a do politiky jsem vstoupil po roce 89, protože jsem si řekl, že když jsme dostali úžasnou šanci žít ve svobodě a v demokracii, že by bylo dobré, abych se taky nějak zkusil starat o to, abychom ji už neztratili nikdy. Tak jsem vstoupil do zastupitelstva v Telči a je to takový vlak, ze kterého se potom už obtížně vystupuje. Jdete dál a dál a dál a najednou jste v senátu a říkáte si, no, samozřejmě mohl bych jít i učit, ale tady to vypadá, že aspoň část lidí chce, aby zde byl. Ono je to trochu droga, jakmile to začnete dělat, tak vám to potom chybí, když to neděláte, protože je příjemné být užitečný.

O svém mládí
Mladý Miloš Vystrčil byl tlustý, protože měl hrozně rád kakaovou buchtu. Takže já jsem jedl černou buchtu se šlehačkou a zapíjel jsem to mlékem a hrozně mi to chutnalo a pak jsem měl spoustu kilogramů. Docela rád jsem chodil do školy a bavila mě matematika, snažil jsem se i v rámci našeho fotbalového oddílu, kam jsem taky chodil, ale nebyl jsem moc dobrý fotbalista. Pak jsem začal chodit do skauta, jezdili jsme na tábory, já na to strašně rád vzpomínám, i když jsme tam dělali některé věci, které by dneska už nebyly úplně korektní.

Tak třeba ráno jsme vstávali v sedm hodin ráno, měli jsme rozcvičku a všichni museli, i když nechtěli, to už by byl dneska problém, a potom jsme běželi k rybníku, který byl studený, a všichni museli do vody. Vedle tábora byl potok a my měli igelitový pytel a tam jsme naházeli mléka a másla a nechali je ve vodě ochladit a nikomu to nevadilo. To by samozřejmě dneska nebylo možné. Vždycky jsme odebírali vzorky toho, co jsme jedli, aby, kdyby došlo k nějaké epidemii, by se dalo podle těch vzorků poznat, z čeho to je. Tak my jsme vždycky na začátku odebrali jen jedny vzorky, co jsme tam celou dobu nechali, protože pořád odebírat vzorky dokola, byl velký problém, ale to jsme nesměli nikde říkat. Ta doba byla sice nesvobodná, ale na druhé straně měl člověk možnosti, které v dnešní spořádané a přeregulované době nejsou už možné.

O přílišných pravidlech a regulacích
Optimálního stavu mezi pravidly a principy není možné dosáhnout a někdy to přeženete, abyste se potom zase vraceli nazpátek. A já si myslím, že my jsme zrovna na nějakém vrcholu, že jsme se rozhodli, že všechno popíšeme a zařídíme, aby bylo krásně na světě a všichni se měli rádi a uděláme to tak, že to všude napíšeme do zákonů. A teď to půjde zase směrem dolů, protože se ukáže, že to takhle nefunguje. Druhý moment je pak obtížně překonatelný, a to, jak se neuvěřitelně vyvíjí zejména IT technologie a všechny další komunikační prostředky, což láká ke sdělování různých informací.

Když byste museli každý e-mail přepsat rukou, podepsat, ho zalepit do obálky a hodit do koše a pak ho teprve poslat, tak to neuděláte. Máme dneska úžasné auto, které jede mnohem bezpečněji, než před třiceti lety, ale to ovládání a všechny další věci jsou tak komplikované, že i jízda je komplikovanější a vy toho musíte vědět víc a vlastně jste žádné větší bezpečnosti nedosáhli, protože musíte dávat pozor na víc upozornění a mačkat víc knoflíků.

O nástupu po Jaroslavu Kuberovi
Jarda Kubera byl můj kamarád a to, co se stalo, mě hodně silně zasáhlo. Jeden z nejhorších zážitků z té doby, co jsem v Senátu, nebo co jsem možná i na světě. Dobře mi vůbec nebylo. My jsme s Jardou Kuberou byli docela dobrý tým a teď Jarda pryč. Budeme si teď 20. ledna připomínat páté výročí od jeho úmrtí, kde bude i jeho paní Věra Kuberová. Máme spolu pořád bezvadné vztahy, snažil jsem se nějak na něj navázat, ale jsem jiný člověk než Jarda. Neřekl bych, že jsem nelidový, ale mám trošku jiný přístup k těm věcem než on. Kromě jiného teda taky nekouřím. Jarda měl úžasný smysl pro humor, jenom jednou jsem ho viděl vyděšeného, a to když si koupil karton cigaret a nemohl ho najít. Já jsem ten karton cigaret našel a říkal jsem mu Jardo, ale já ti ho nedám, jenom dokud mi neslíbíš něco, co bylo mezi námi. Souhlasil, tak jsem mu řekl, že ho nechal na záchodě. Trpěl jen chviličku, já jsem ho měl rád a nemohl jsem prodlužovat utrpení předsedy Senátu.

O Ferim a mladém egu v politice
Je to vždycky o tom, jestli když se dostanete do nějaké pozice nebo získáte nějakou popularitu, jestli to unesete a do jaké míry potom máte tendenci toho využívat nebo zneužívat. A Dominik Feri podle toho, jak to celé dál vypadá, to prostě neunesl. A to ale neznamená, že by se mladí lidé neměli zajímat o politiku a neměli by ji dělat, ale se slávou je vždy spojené riziko. Nejmarkantnější je to u sportovců, co něco vyhráli a stali se slavnými a pak to prostě neunesli a skončili buď jako opilci, nebo jako někteří fotbalisti, kdy hrál ligu, byl málem králem střelcům a dneska se potácí v divizi a ještě ho tam nechtějí, protože není jistý, jestli přijde na zápas. To prostě se stává. A tady morální síla je v politice velmi důležitá a když ji nemáte, tak selžete jako Dominik Feri, nebo můžete selhat i v tom, že lidem naslibujete hory, doly jen proto, abyste vyhráli a zvítězili a potom způsobíte obrovské škody.

O bulvárních kauzách
Bulvár programově nečtu, ale protože projíždím různé servery, včetně třeba iDNES, tak tam na mě vyskočí i něco od vás z Expresu a tak. Já se přiznám, že sem tam na to kliknu. Jsou kauzy, které se ke mně dostaly a o kterých nechci mluvit. Ale protože jsem z toho sportovního prostředí, tak ty ze sportovního prostředí mě baví, třeba ta dávná kauza o tom, že „nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí“.

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR