Novinky Mediální výstupy

Jaký typ člověka byste si představoval na pozici eurokomisaře? Co by takový člověk měl splňovat?

Pokud chceme něčeho dosáhnout, musíme být poměrně hodně realističtí, nebo pragmatičtí.

Co tím přesně myslíte?

Je trošku iluze si myslet, že to, jaké bude mít portfolio komisař z České republiky, závisí jen na vyjednávačských schopnostech premiéra a třeba nějaké stranickopolitické nebo obecně politické konstelaci. Závisí to i na osobnosti daného nominanda.

Ta osobnost si musí sednout s možnostmi portfolia, které budeme mít. Většina států postupuje v této otázce poměrně racionálně v tom smyslu, že v tuto chvíli nemá jedno jméno a neuzavírá nominace, ale upřesňuje to souběžně s vyjednáváními. Myslím, že je nezbytné, aby to byl člověk, který má za sebou i životopis, který je obvyklý. A víc k tomu nechci říct, jenom obvyklý životopis.

Dostali bychom tedy silnější portfolio, kdyby kandidátem byl člověk se zkušenostmi z exekutivy, což je právě u eurokomisařů obvyklé? Třeba respektovaný ministr, který dosáhl několika úspěchů?

Platí, co jsem řekl. V Evropské unii je spousta předpisů a byrokracie, ale současně tam platí spousta neformálních pravidel. A ta buď respektujete a pohybujete se v jejich rámci a pak jste schopni něčeho dosáhnout, nebo ne.

Já se snažím, aby Česká republika měla dobré portfolio, ale stejně tak se snažím – a řekl bych, že to je vlastně z hlediska České republiky důležitější –, abychom dokázali prosazovat naše zájmy. A i to se nám daří a dokážeme dosáhnout i výjimek, i toho, co potřebujeme pro Českou republiku. A proto je potřeba využívat všechny formální, ale i neformální cesty.

Budoucí eurokomisař musí být dostatečně přesvědčivý pro toho, kdo bude sestavovat Komisi, a současně také pro europoslance a všechny ostatní aktéry, kteří do toho v nějaké fázi budou mluvit.

Osobnost, která má šanci

Vyhovují vám i ODS jména vybraná hnutím STAN, nebo budete chtít jiná?

ODS je strana, která respektuje dohody. Já jsem předseda ODS, tak to mohu garantovat. Ale musíme se o těch jménech bavit tak, aby to mělo podporu vlády, abychom si byli jisti, že vybíráme osobnost, která má šanci.

Myslíte si, že z těchto jmen, co teď máme na stole, by mohl vzejít s nějakou vyšší pravděpodobností český eurokomisař?

Myslím si, že bychom měli být schopni dospět k nějakému rozhodnutí, ale nechci předjímat, ve vládě je pět stran. Musíme se domluvit.

Není zkrátka jednodušší přivést do Komise člověka s exekutivní zkušeností čistě z vlády? Když se podíváme na stávající Komisi, většina členů a členek jsou bývalí ministři či třeba premiéři.

Vy mě tlačíte k výrokům, o kterých se musíme nejprve bavit ve vládě. Vím, že v politice jsou některé věci symbolické. A pak jsou věci, které mají praktický význam, který je velký. Víc už k tomu nyní říkat nechci.

Italská premiérka Giorgia Meloni se podle italského tisku vyjádřila, že byste mohl být v čele evropských konzervativců a reformistů (ECR). Přijal byste tento post?

Já tuto ambici nemám. Neuvažuji tímto směrem.

Do frakce ECR, kde je vaše ODS, podal oficiální přihlášku i nově zvolený europoslanec Filip Turek za Přísahu a Motoristy sobě. Měl by být součástí ECR?

Budou rozhodovat kolegové z ECR. Nemyslím si, že bychom měli být v jedné frakci s Přísahou Roberta Šlachty.

Větší propojení Spolu

Nemáte zároveň obavy, že Přísaha a Motoristé sobě mohou přitáhnout část staré ODS, která má stále blízko k Václavu Klausovi? Viděli jsme, že k Motoristům do štábu přišel dosluhující europoslanec ODS Jan Zahradil nebo právě Václav Klaus.

Není žádná ODS, která má blízko k Václavu Klausovi. To je pryč. Ti, co měli blízko k Václavu Klausovi, odešli do Trikolory. Ikskrát jsem poslouchal, jak nám Klaus vzal stranu. Podívejte se na výsledky. Já jsem přišel do ODS pět let poté, co z ní Václav Klaus odešel.

Je to strana, která je součástí konzervativně-liberálního proudu. Je to strana, která je schopná silně oslovovat střední třídu. Vždycky to dělala a bude to dělat. A to, že někdo v ní někdy byl a pak se posunul jinam, se prostě stává, to není nic zvláštního. Neobávám se toho, na co jste se ptali. Nedovedu si představit členy ODS, kteří by inklinovali k Přísaze Roberta Šlachty, ať už za ni kandiduje kdokoliv.

Máme k dispozici nějaké analýzy voleb, podle kterých překryv mezi našimi voliči a voliči Přísahy a Motoristů velký nebyl.

Ve volbách jste přišli o jednoho europoslance, není to špatný výsledek? Řešíte to v rámci ODS?

Řešili jsme to na výkonné radě. Je to výsledek, ze kterého nejsme nadšení, ale ani z něho nejsme zdrceni, respektujeme vůli voličů. Myslím, že se jedna věc potvrdila docela jasně: koalice Spolu je jedinou alternativou hnutí ANO. Je to jediná síla, která má reálně šanci hnutí ANO porazit ve volbách a konkurovat mu.

Znamená to, že v této koalici půjdete i příští rok do sněmovních voleb?

To znamená, že to je projekt, na kterém bychom měli stavět. Jeho životaschopnost se opakovaně potvrzuje. Vždy se to musí domluvit, ale jsem přesvědčen, že toto je ta cesta.

Jsou tam tři proudy, které tyto tři strany ztělesňují: to znamená konzervativní, liberální a křesťanskodemokratický. V řadě zemí jsou spojeny v jedné politické straně. I z tohoto hlediska koalice Spolu překonává určité nevýhody středopravé části našeho politického spektra, naší politiky, která je dlouhodobě roztříštěná proti levici.

Dovedete si představit ještě větší sblížení těchto stran, jak o tom mluvil budoucí europoslanec Ondřej Kolář? Mohla by z trojkoalice vzniknout jedna velká strana?

Myslím, že není potřeba dělat rychlou formální integraci, ale že se můžeme bavit o tom, kde ty strany víc propojit. Jsou to tři různé strany a myslím, že v politice i v životě se mají respektovat určité tradice identity. Tady jsou jasně vyprofilované identity politických stran.

Izrael si naši podporu zaslouží

Má česká vládní podpora Izraele nějaké limity, nějakou červenou linii, nebo budeme Izrael vždy podporovat, ať udělá cokoli?

My nepodporujeme Izrael, který udělá cokoliv, podporujeme Izrael, který se brání. To jsme dělali vždycky a to budeme dělat i nadále. Jsem rád, že tady pro to existuje nejenom tradice, ale i docela silný konsenzus v politické reprezentaci a myslím, že i veřejnosti.

V minulosti jsme se do jisté míry vymykali tím, že jsme třeba v rámci Evropské unie opravdu výrazně podporovali Izrael. Možná silněji než jiné země.

To nezpochybňujeme. Naše otázka směřovala víc k tomu, za jakých podmínek jsme schopni obhajovat kroky Izraele, které v rámci obrany dělá, jež jsou ale kritizovány z řady zemí včetně některých našich spojenců. Zda je naše podpora bezmezná. Co by musel Izrael v rámci své obrany udělat, abychom si řekli, že tohle už je moc?

Velmi dbáme o to, aby se dodržovala všechna humanitární opatření. Aby se zohledňovala humanitární stránka věci. Podporujeme všechny kroky, které vedou k humanitárním pauzám, k pomoci. To jsme podpořili i v deklaracích, ať už na evropské úrovni, nebo jinde.

Jsme ale i ti, kteří opakovaně říkají: pozor, nezaměňujme oběť za viníka. Musíme vidět vždy příčinu toho, proč nyní probíhá operace v Gaze, kdo to způsobil a tak dále. Musíme si uvědomit, na jak neskutečně brutální útok Izrael reagoval. To prostě musíme mít na paměti a odtud se odvíjí naše podpora.

I USA varovaly před pokračující ofenzivou Izraele na jih Gazy. Je to z našeho úhlu pohledu pořád obranný krok Izraele?

Nevěřím, že mír na Blízkém východě může být (dosažen) jinak, než že tak brutální organizace jako Hamás bude poražena.

Ať to stojí, co to stojí?

Není to ať to stojí, co to stojí.

Stále se vracíme k té otázce, kde je tedy ta hranice?

Souvisí to se vším. I s tím, že Hamás používá vlastní lidi jako štíty. Dává si sklady zbraní a úkryty svých vojáků pod nemocnice, do značné míry je to odpovědnost této teroristické organizace.

Jeden aspekt byla neskutečná brutalita toho, co Hamás v jednom dni při útoku provedl, která vyráží dech i otrlým lidem. A druhá věc je, že podporovatelé Hamásu ještě ukazovali, že z toho mají radost, natáčeli to, sdíleli. To je něco tak nelidského a nenormálního… Otřáslo to izraelskou společností. Podle mě to musí otřást každou společností, protože to je něco děsivého – to bychom jako lidstvo neměli připustit. Takže i z tohoto hlediska je správné, že se Izrael snaží tuto věc vyřešit.

Ale jak už jsme řekli, i Spojené státy varovaly izraelskou vládu před útokem na Rafáh na jihu Gazy.

Kdyby Izrael poslouchal všechny rady, co mu kdo dává a jak má postupovat, už tu dávno není. Dávno by nebyl. Je to stát, který je založen na historické zkušenosti Židů, že je potřeba se bránit. A to dělají, protože jinak by nemohli přežít.

Znovu ale říkám, podpora České republiky není bez hranic, bez konce. Vychází z hodnot a přesvědčení, že Izrael si naši podporu zaslouží a má ji mít. Ale samozřejmě také dbáme na humanitární aspekt.

Izrael je jediná demokracie v regionu. A co znamená demokracie? Že máte i vnitřní kontrolní mechanismy, které brání tomu, aby se používala příliš velká síla. Ten, kdo rozhoduje, se zpovídá společnosti z toho, proč to takto udělal a proč jsou třeba oběti mezi civilisty. Není to tak, že je to všechno jedno. Musíme rozlišovat mezi diktátorskou teroristickou strukturou a demokratickým státem.

Řekl jste, že návrh hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu (ICC) vydat zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua společně s Hamásem je děsivý a zcela nepřijatelný. Nejsou to příliš silná slova? Naši spojenci, namátkou třeba britský premiér Rishi Sunak, nepoužili tak silná slova.

Tak se podívejte na výroky pana prezidenta (Joea) Bidena.

USA ale nejsou v ICC. A to je právě ten podstatný rozdíl.

Podle mě ne.

Znamená to, že nepovažujeme prokurátory a soudce ICC za nezávislé? Má potom smysl být nadále členem?

Je to výrok prokurátora, ne rozhodnutí soudu. Já uvažuji vždy několik kroků dopředu a mám obavu o budoucí legitimitu postupů, pokud bychom postupovali tímto způsobem. Jestli nejsme schopni rozlišovat mezi demokraticky zvolenými reprezentanty nějakého státu a teroristy, pak se může stát, že legitimita soudu bude oslabená. To si nepřeji.

Takže je to spíš i výraz mé starosti. Ta není proti ICC, jde o starost o to, aby taková rozhodnutí, která jsou možná dělána i třeba pod politickým, mediálním nebo veřejným tlakem, nevedla nakonec k tomu, že se oslabí legitimita této instituce. Já bych na svých slovech nic neměnil. Považuji to za nebezpečný krok a doufám, že soud to v této podobě akceptovat nebude.

Rusko proti nám neváhá použít násilné akce

Jak se díváte na prohlášení Vladimira Putina o tom, že Rusko hodlá jednat s Ukrajinou a Západem, když se Kyjev vzdá Chersonu, Záporoží a dalších klíčových měst? Některá tato území Rusové ani nikdy nezískali nebo je drželi jen chvíli.

To je typická politika Putina a Ruska. Dává podmínky pro mír, které nikdo nemůže přijmout. Chce jenom mást veřejnost. Je to naprosto nepřijatelné, a tudíž to není ani žádný seriózní pokus o nabídku k míru. A to potvrdila i švýcarská konference.

V Evropě jsou poslední týdny, či spíše měsíce hlášeny žhářské útoky a jiné diverzní operace. Můžete potvrdit, že existuje řada informací, že si tyto operace objednává Rusko?

Ano, je tam silná ruská stopa. Potvrzují to zpravodajské služby a podobné prohlášení, jako jsem měl já, měl i polský premiér Donald Tusk. Všechno to do sebe zapadá, ostatně máme zkušenosti s Vrběticemi, kdy muniční sklady vybuchly kvůli ruským tajným agentům GRU. Skvělé je, že dobře spolupracují bezpečnostní služby a složky, což tady v minulosti nebylo. Tím se nám daří mnoho hrozeb eliminovat.

Rusko proti nám vede různé formy hybridní války a neváhá použít ani násilné akce. To je ze všech těch příběhů i z minulosti zjevné a nesmíme to podcenit.

Pokud za tím skutečně stojí Rusko, máte pocit, že se rozhodlo svou konfrontaci s Evropou, respektive Západem, eskalovat na novou, nebezpečnější úroveň? Jaká by případně měla být odpověď?

Rusko nám nehrozí nějakým násilným útokem, navíc jsme chráněni NATO. Rusko se ale snaží destabilizovat naše společnosti, proto vede hybridní válku proti Evropě. Používá energie jako zbraň, šíří dezinformace, mluvíme o žhářském útoku a nedávno jsme tady rozkryli ruskou síť, která chtěla ovlivnit volby do Evropského parlamentu, Voice of Europe.

Toto všechno jsou kroky, které mají vést k určitému neklidu uvnitř Evropy. Rusko chce vnést neklid do společnosti, do celé Evropy. Chce ji oslabit, protože takto silné Evropě nemůže konkurovat. Je to záměr Ruska, který je čitelný.

Nechápu, proč víc lidí v minulosti neposlouchalo, co už dávno říkali představitelé našich bezpečnostních složek. Rusové se nikdy ani moc netajili tím, že se chtějí vracet do minulosti a ovládnout znovu část Evropy, že chtějí mít vliv v oblastech, kde měl vliv Sovětský svaz.